Článek
Denně učíme děti a mladé lidi vnímat a rozumět sobě a druhým s cílem budovat lepší společnost. Sysifovská práce, kterou zná mnoho vzdělavatelů a vzdělavatelek. Tahle drobná práce často není vidět. Dobrá praxe se šíří jakoby pokoutně prostřednictvím osobních doporučení. Dobrá praxe učitelů a učitelek, kteří se snaží propojovat předměty v tématech udržitelného světa, potřebuje viditelnou i slyšitelnou podporu, stejně jako mladí lidé, kteří se také díky akceleračním programům staví aktivně ke své budoucnosti. Každý den ukazujeme mladé lidi jako aktéry a inspirátory, kteří budou režiséry svého života. Jakou inscenaci budou dávat?
Jedna krize střídá druhou, což se odráží v duševním zdraví (nejen) mladé generace. My dospělí vyplňujeme svoje potřeby bezpečí a potřeby místa prací nebo materiálními statky. Veřejný prostor hrubne, což je nejlépe vidět na projevech našich představitelů na sociálních sítích. Citlivost, umírněnost nebo respekt jsou často vnímány jako slabost. Kdo nemá ostré lokty a těm druhým to nenandá (zejména na sociálních sítích), je vnímán jako slaboch. Silná slova a vyvolávání strachu nahrazují kritické myšlení a podporu zranitelných skupin. Bojíme se inflace, migrantů, přijímacích zkoušek nebo o bezpečnost ve školách. Jen silní vyhrávají. Více než polovina dětí a mladistvých je úzkostná nebo depresivní, nedostává se kvalitní psychologické pomoci.
Solidarita nastupuje často až v kritických chvílích, jak se ukázalo po moravském tornádu, s ukrajinskou válkou nebo i po střelbě na Filozofické fakultě v Praze. Na léčbu nemocného Martínka umí lidé v krátké době přispět téměř 150 milionů korun. Bohužel nám nejde solidarita všedního dne a s ní také všímavost a citlivost k druhým i sobě. Právě přehlížení každodenních drobností pak vede k celkovému zhrubnutí. Podněty musí být silné, jinak je nevnímáme, neumíme naslouchat druhým.
Každý den vstupujeme do tříd, skupin, kolektivů a můžeme se rozhodnout, o čem a jak budeme mluvit, co budeme ze sebe ukazovat. Přitom potřeba znát se, rozumět si je stejně důležitá, jako umět fakta a mít dovednosti. Abychom mohli být solidární a citliví k druhým, musíme být hlavně solidární a citliví k sobě.
Přenesme solidaritu do naší každodennosti. Pak budeme vědět, jak zapojit život do výuky a učit způsobem, který studenstvo zaujme.
Václav Šneberger, hlavní metodik Young Caritas
