Článek
Vylezl jsem z rokycanského bazénu a naházel jsem si věci do služebního Superba. Nijak zvlášť jsem se dnes neunavil, v bazénu nebylo moc plavců a v plavecké dráze jsem byl prakticky sám. Plavu si svoje, pohodovej kraul, a nemám rád, když mi do dráhy lezou želvy, plavající stylem paní radové.
Jmenuji se Pepa Kučera a jsem produkťák v jedné telco firmě, kancelářská krysa. Poslední rok se snažím trochu plavat, abych se udržoval ve formě a kompenzoval tak pokročilou artrózu kyčlí. Přestože mi ještě není padesát, už jsem musel podstoupit operaci jednoho kyčle a druhý mě čeká co nevidět. Dříve jsem dělal spíše bojové sporty, ale o těch si teď mohu nechat tak akorát zdát.
Nasedl jsem do auta a zapnul vyhřívání sedačky, volantu a rozmrazování skel. Teď v prosinci byla pěkná zima, i když bylo jen pár stupňů pod nulou. Cestou do Prahy se ještě musím stavit u rodičů v malé vesničce u Rokycan. Neplánuji se tam zdržet dlouho, jen vypiju kafe, sním máminu buchtu a hurá k domovu.
Na kraji Rokycan jsem se zastavil na pumpě, abych natankoval plnou. Přes Borek jsem jel hezky předpisově padesát, ale hned za cedulí konce obce jsem šlápnul na plyn a vytočil na tachometru sto dvacet.
Přes přehrávač jsem spustil svůj oblíbený Kabát a pobrukoval si při „Holky, ty to znaj“. Zjevně jsem se zaposlouchal moc, protože u svojkovického hřbitova jsem vletěl lehce do protisměru a ze zatáčky na mě zamířil nějaký náklaďák. Taky nejel moc u kraje, spíš prostředkem. Vlevo byl svah, přes celou silnici náklaďák, a teď babo raď.
Strhnul jsem to doprava, sice tam je pěknej příkop, ale zároveň je tam spád zhruba dva metry do pole — to bych moh přežít, i když auto bude asi na odpis. No což, je to pojištěnej služebák a můj zaměstnavatel to nějak přežije, hlavně jestli to přežiju já. Brzdit jsem vůbec nestihl, jen jsem to strhnul.
Letěl jsem opravdu krásně, odhaduju, že jsem plachtil dobrejch třicet metrů, než se Supík převrátil na těžkej, naftovej čumák a zabořil se do nezoraného pole. Doufal jsem v dopad na kola, ale to bych toho chtěl asi moc. Airbagy mi vystřelily do obličeje a v tu ránu jsem neviděl nic. Auto šlo přes střechu a já, zcela oslepen, dělal své první nepovedené salto mortale. Následovalo žuchnutí na střechu a pak už jen tma.
