Článek
Sotva skončilo výročí třetího roku války na Ukrajině, Evropská unie podpořila napadenou zemi schválením šestnáctého balíku sankcí vůči Ruské federaci. Ke dnešnímu dni jich bylo odsouhlaseno celkem devatenáct. Europoslanci se v nich zpravidla zaměřili na ruské tankery, energetiku, obchod, nebo export ropy, chemikálií a vzácných kovů a minerálů z Ruska. V den třetího výročí ruského vpádu na Ukrajinu byla Valným shromážděním OSN schválena rezoluce o ukončení války a vyjádřena podpora Ukrajině.
Nejvýraznější pomoc ze strany Evropské unie přišla v prosinci, kdy byla pro Ukrajinu odsouhlasena pomoc ve výši 90 miliard eur pro období let 2026-2027. Rovněž EU vyzvala k vytvoření speciálního soudního tribunálu, který by se zabýval odsouzením ruského prezidenta Vladimira Putina za veškeré válečné zločiny spáchané na Ukrajině.
Podstatným tématem prvních týdnů čtvrtého roku války byly nerostné suroviny nacházející se na území Ukrajiny, o něž Spojené státy americké jeví dlouhodobý zájem. Vznikla o nich dohoda, proti které se ale Ukrajina vzepřela z důvodu nerentability. Spor o nerostné bohatství vygradoval koncem února, když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl při návštěvě Donalda Trumpa v Oválné pracovně nařčen americkým prezidentem z nevděku a eskalace konfliktu. Nedlouho poté však vznikla nová smlouva o nerostech, která byla pro Ukrajinu příznivější, například v otázce financování Ukrajiny při poválečné obnově nebo splácení peněz poskytnutých až po podpisu smlouvy o nerostech. Dohoda byla podepsána 1. května 2025.
Konflikt mezi prezidenty Trumpem a Zelenským ale přinesl Ukrajině i výraznější mezinárodní podporu v podobě několika summitů, např. ve Velké Británii, ale také zbrojní dohody a podpůrných finančních a vojenských balíčků ze strany spojenců. Zároveň to také otevřelo častější diskuze na otázky míru a připravenosti obou válčících zemí k ukončení konfliktu, ale i potřebě přezbrojit Evropu a modernizovat jednotlivé evropské armády. Těmto debatám napomohla i skutečnost, že Donald Trump po hádce v Bílém domě pozastavil pomoc Ukrajině.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v průběhu doby několikrát vyjádřil připravenost k jednáním o trvalém míru, ne pouze takovém, který po nějakou dobu zamrazí konflikt a který by časem opět eskaloval. Jednání o míru mezi delegacemi Ukrajiny a Ruské federace za dohledu Spojených států amerických započala v dubnu v Londýně. Pokračovala v květnu v Istanbulu, později v albánské Tiraně, kam přicestoval i ukrajinský prezident, na Aljašce, kde se Donald Trump setkal s Vladimirem Putinem, nebo ve Vatikánu u příležitosti pohřbu papeže Františka, či nedávno v Abú Dabí. Nicméně žádné z jednání nepřineslo v ukončení ruské invaze na Ukrajinu žádný zásadní průlom, a to i přesto, že Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu se setkat se svým ruským protějškem.
Jako nejzásadnější průlom nadále zůstává 28bodový plán ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který lze rozdělit do několika okruhů – bezpečnostní garance pro Ukrajinu, benefity pro Spojené státy americké, poválečné prezidentské volby a územní nároky obou válčících stran. Poslední část zůstává nadále nedořešena.
První reálnějším pokusem o trvalejší smír bylo tzv. velikonoční příměří, se kterým přišel ukrajinský prezident, načež to bylo Vladimirem Putinem odmítnuto, což stvrdil dronovým útokem na Ukrajinu. Přestože bylo příměří vyhlášeno, boje neustaly a obě strany se z porušení klidu zbraní začaly vzájemně obviňovat. Navzdory tomu prezident Zelenskyj v květnu navrhnul prodloužit příměří na 30 dní. Ani tato snaha ale příměří nepřinesla.
V hlavní roli drony
I přes trvající boje ani Ukrajina, ani Rusko nezaznamenaly na mapě výrazné územní zisky. Přesto se v ukrajinském boji objevily důležité a úspěšné momenty. Lze k nim přičíst například průnik ukrajinské armády do Bělgorodské oblasti, aby přinutila Rusy rozmělnit síly při obléhání města Sumy. Rusko při své jarní ofenzivě na to zareagovalo právě útokem na Sumy, při kterém zemřely desítky lidí. Ukrajina tuto agresi pomstila útokem na základny těch vojáků, kteří zaútočili na Sumy.
Naprosto klíčovým prvkem ukrajinské obrany se staly dnes již nepostradatelné drony, jejichž produkci se napadený stát dlouhodobě věnuje a je v ní soběstačný. Pro svoji efektivitu a příznivou výrobní cenu je armáda používá, kde se dá. K úspěšným akcím lze řadit dronové útoky směřující přímo na ruské území, například do moskevské oblasti, kam ukrajinská armáda zacílila během roku několikrát. Klasickým terčem se stala letiště a další civilní infrastruktura, v jiných částech Ruské federace to byly továrny, příkladem může být fabrika na optická vlákna v Saransku, tak i zbrojovky v Tule u Moskvy a rafinérie různě po Rusku. V červnu Ukrajinci zničili rakety Iskander letící na Kyjev.
K nejúspěšnějším dronovým akcím patří bezpochyby zničení 41 strategických ruských bombardérů typu Tupolev na území Ruska. Akce, která vešla do podvědomí pod názvem Pavučina, se připravovala přes rok a půl, kdy drony byly pečlivě ukryty do kamionů a cíleně aktivovány až na území Ruské federace, konkrétně poblíž sídla ruské tajné služby (FSB), aniž by si někdo něčeho všiml. Pro Rusko jde o citelnou ztrátu, protože se tyto typy letounů již nevyrábí.
Skupina agentů SBU dovezla na území Ruské federace 150 malých úderných dronů. Vzlétlo jich do vzduchu 116 a zaútočilo z krátké vzdálenosti v hlubokém týlu nepřítele. S takovým útokem, navíc provedeným dopoledne za bílého dne, Rusové zjevně nepočítali.
V květnu pomocí hladinových člunů typu Magura, z nichž je možné drony vypustit, bylo zničeno také několik ruských stíhaček, konkrétně suchojů. Ukrajina těmito stroji operuje především v Černém moři. Bezpilotní letouny se prokázaly jako dobrý prostředek pro útoky v řadech několik set kilometrů od ukrajinských hranic v intenzivnější frekvenci a podobě. Zvláštní uplatnění našly i na základě situace, kdy Spojené státy americké značně zredukovaly vojenskou pomoc napadené Ukrajině, byť ještě v listopadu mohla zaútočit na Rusko balistickými střelami systému ATACAMS, které poskytují právě Američané.
Napadená Ukrajina nepolevila ani v produkci vlastních zbraňových systémů. Do vlastního arzenálu přiřadila tzv. Dlouhý Neptun, raketu s plochou dráhou letu, kterou poprvé úspěšně využila k zasažení rafinérie v Tuapse. Její dolet má být až tisíc kilometrů. Pyšnit se může i raketou Flamingo, která unese hmotnost 1 150 kilogramů, a doletem 3 000 kilometrů. Kromě vyroby se Ukrajinci opírají i o podporu svých spojenců, mezi něž patří i Česká republika, která Ukrajině poskytla vrtulníky Black Hawk. Pomoc poskytl i Izrael v případě raket Patriot.
Ne ve všem se Ukrajině ale dařilo. Její vojsko se muselo v březnu stáhnout z neudržitelné Kurské oblasti, do které vpadlo v srpnu roku 2024 a přimělo Rusy, aby přinutilo jinak rozmístit své vojáky. V dubnu Rusové podnikli útok na restauraci v Kryvém Rihu. Rozsáhlost náletu byla taková, že Ukrajina zažádala o svolání Rady bezpečnosti OSN. Sérii raketových a dronových úderů ruská armáda podnikla i na ukrajinský Den nezávislosti, jeden z nejdůležitějších státních svátků od roku 1991. Aby Ukrajina ušetřila životy svých vojáků, koncem prosince Ukrajinci odešli ze Siversku, který se snažili před Rusy ubránit. Nicméně nepříjemných okamžiků se dočkaly i jiné státy Evropy, zejména pak Polsko, jehož vzdušný prostor opakovaně narušily ruské drony.
Nejkrušnějším obdobím si obyvatelé Ukrajiny procházejí během současné zimy kvůli velmi nízkým teplotám a zvýšenému počtu náletů ze strany Ruska, které se v toto období častěji zaměřuje na kritickou infrastrukturu. Rusko předpokládá, že obyvatele země zlomí a Ukrajina přistoupí na maximalistické ruské podmínky. V tomto okamžiku se projevila opět sounáležitost s Ukrajinou, které Česká republika vybrala dostatek financí na zakoupení generátorů, věnovaných zvláště do kyjevské oblasti.
Ukrajina si během roku prošla i několika vnitropolitickými problémy a personálními změnami. Generálním náčelníkem Ozbrojených sil Ukrajiny se stal Andrij Hnatov. Na post šéfa prezidentovy kanceláře rezignoval Andrij Jermak,jeden z nejbližších spolupracovníků ukrajinského prezidenta. Ve funkci ho nahradila hlava rozvědky, Kyrylo Budanov, na jehož místo nastoupil Vasyl Maljuk. Změny se nevyhnuly ani ukrajinské vládě, například premiérkou země se stala Julia Svyrydenko nebo ministrem obrany Michajlo Fedorov.
Co bude dál?
Ukrajina se snaží udržovat vztahy s veškerými spojenci na všech úrovních. Realizují se smlouvy o vzájemných obranách, o ekonomických spolupracích, nebo diplomatické návštěvy. Počátkem května do Prahy přicestoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, společně s manželkou Olenou, který se setkal s českým prezidentem Petrem Pavlem, tehdejším premiérem Petrem Fialou, ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedkyní parlamentu Markétou Pekarovou Adamovou, ale i se zástupci bývalé opozice, Karlem Havlíčkem nebo Alešem Juchelkou. Jednalo se o durhou návštěvu Zelenského od vypuknutí totální invaze na Ukrajinu.
Říjnové parlamentní volby avšak zamíchaly kartami, a jak se budou odvíjet budoucí vzájemné vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou, zůstává nadále nevyjasněné, nicméně s novou vládou k ochladnutí podpůrného postoje vůči Ukrajině již došlo, ať už na bázi rétoriky nebo svěšování ukrajinských vlajek ze státních budov, na nichž visely od počátku invaze, tak i v rozhodováních a hlasováních na evropské úrovni. I za doby nové české vlády navštívil prezident Petr Pavel Ukrajinu, podobně jako před ním nový ministr zahraničí Petr Macinka a poslanec Filip Turek. Jejich návštěva ve srovnání s tou prezidentovo působila v mnohém rozporuplně.
Převzetí státního vyznamenání z rukou prezidenta Zelenského pro mě bylo překvapením, ale především velkou poctou. Zároveň ho s hlubokou pokorou přijímám jako ocenění solidarity, kterou Česká republika a její občané Ukrajině dlouhodobě prokazují. Volodymyre, děkuji. pic.twitter.com/k5YnAGF7uH
— Petr Pavel (@prezidentpavel) January 16, 2026
Přestože je Ukrajina za celé čtyři roky války nejblíže na cestě k míru, čeká ji ještě dlouhá cesta, kterou za neutuchající podpory spřátelených zemí má šanci zvládnout. Ukrajina má také co nabídnout. Vytváří vlastní zbraňové systémy. Disponuje nejzkušenější armádou v Evropě od dob druhé světové války, což může být užitečné zejména v době, kdy Severoatlantická aliance prochází největší krizí ve své dosavadní existenci. Ukrajina bude moci také předávat cenné postřehy z oblasti lékařství, zvláště pak z psychologie nebo telemedicíny. Nelze opomenout ani ekonomické, podnikatelské a pracovní příležitosti, které mír na Ukrajině v budoucnu přinese.
Pohledy na podporu Ukrajiny se mohou různit. Lze však opustit národ, který se po dvanáct let, a z toho čtyři roky v nejkrutější možné podobě, brání ruské agresi a bojuje den co den o své přežití? Ačkoliv existuje otázek mnoho a odpovědí málo, jedno je jisté – ať už válka skončí kdykoliv, její výsledek zformuje Evropu na několik dalších desetiletí.
Sláva Ukrajině!
Слава Україні!
Zdroje:
