Článek
Pomáhají tam, kde jsou zejména obyčejní lidé v nouzi. Jsou podle svého druhu financovány z různých zdrojů, mj. i z darů, sbírek, sponzoringu, grantů apod. Nevzpomínám si, že bychom kdy u jejich aktivit zachytili negativní reakce české veřejnosti, že pomáhají lidem v jiných zemích. A vlastně, ani by nás to nenapadlo, bereme to jako samozřejmost. A to je dobře. Solidarita s osudy těžce zkoušených lidí by opravdu neměla znát hranice.
V posledních dnech a týdnech ale rozvířil hladiny „české solidarity“ příběh čtyřletého chlapce Willíka, který žije v Irsku a je po mamince Čech a po otci Ir. Tento příběh začíná už někdy před dvaceti lety, kdy se paní Šárka Paloučková, babička Willíka, rozhodla po ztrátě pracovního místa na Mostecku, aby uživila sebe a svoji dceru Veroniku, odejít za novou prací do Irska. A tam poté zůstaly, Veronika si našla irského partnera a narodil se jim Willík.
Navenek idylický příběh. Ten by mohl pokračovat dál a o těchto doposud neznámých lidech a jejich osudech bychom vůbec nevěděli, kdyby do jejich života nevstoupila fatální Willíkova nemoc – Duchennova svalová dystrofie. Nemoc, která zabíjí, pokud nebude chlapci včas aplikována genová terapie v hodnotě více jak 80 milionů korun dostupná v bostonské dětské nemocnici v USA.
Dosáhnout na takovou částku bez pomoci lidí s dobrým srdcem nejde. Zdravotní pojišťovny tuto léčbu neproplácí a tudíž rodině Willíka nezbylo nic jiného, než požádat o pomoc cestou veřejných finančních sbírek a zveřejňování jeho příběhu na internetu, v médiích a v prostředí sociálních sítí. V Irsku, ale i v České republice, odkud maminka a babička Willíka pochází. V Česku na serveru Donio (viz Genová terapie v zahraničí pro Willíka | Donio).
Doposud se u nás našla spousta opravdu dobrých lidí, kteří na Donio i minimální částkou přispěli a ještě v doprovodném textu chlapci popřáli, aby všechno dobře dopadlo. Ale bohužel, od samého počátku, kdy babička Šárka zveřejnila Willíkův příběh v českém prostředí s prosbou o pomoc, se vyskytlo i několik případů, kdy lidé až zlým způsobem reagovali ve smyslu, ať jim pomůžou tam, kde žijí, tedy v Irsku. Za všechny uvádím doslovný citát jednoho z nich: „paní, žijete všichni tam, zadáte tam. Tady je dost jiných, jejichž rodiče platí daně zde a ne někde jinde. Jste druzí, co žádají o peníze Český lid, ale jinak je ČR fuj a žijete jinde. Sorry.“ Konec citátu (pozn.: o obsahu a formě tohoto sdělení nechť si laskavý čtenář udělá úsudek sám).
Vím, že jde opravdu pouze o jednotlivce, převážná většina našich spoluobčanů na to má jiný náhled a že nejde o typický obraz naší společnosti. Nicméně i tito jednotlivci dokáží rodinu, která měsíce bojuje o záchranu života malého dítěte, je psychicky i fyzicky vyčerpaná ze samotné péče o chlapce a navíc z marných snah se alespoň přiblížit ke kýžené částce, srazit ještě více na kolena.
Navíc i v Irsku někteří lidé reagují obdobně a říkají, že jim mají naopak pomoci Češi, odkud se rodina do Irska přistěhovala. Uvažování těchto lidí je přinejmenším zvláštní. Takto by se Willík dostal do situace, že namísto, aby mu svorně pomohly obě země a oba národy, tak mu nakonec nepomůže žádná (?!). Tím by tento chlapec díky svému původu a jakýmsi národoveckým předsudkům byl nakonec „ztracen mezi dvěma národnostmi“.
Naštěstí platí to, co je uvedené v názvu tohoto článku – solidarita nezná hranice. Neměla by je znát. Nikdo z nás neví, kdy on sám bude o takovou pomoc žádat pro sebe nebo svoje blízké. A použije všechny prostředky a možnosti, doma i v zahraničí, na tom není nic špatného. Naopak. I mezinárodní pomoc v takových případech svědčí o tom, že se vždycky ještě najde něco, co i vzdálené národy dokáže spojit.
Vytvářet a udržovat vědomí pomoci a solidarity s potřebnými by mělo být samozřejmou součástí každé vyspělé společnosti, za každého režimu, za jakékoliv politické situace. Že se najdou lidé, kteří nedohlédnou dál než na špičku svého nosu, s tím se musíme smířit. Ale většina české společnosti už u stovek a tisíců podobných případů prokázala svoji soudržnost a soucit a mnohokrát pomohla.
Dokážeme pomoci i Willíkovi a povznést se nad „hranice“?
Genová terapie v zahraničí pro Willíka | Donio
https://donio.cz/genova-terapie-v-zahranici-pro-willika
Zdroje:
