Článek
Jet do Španělska autem nám zpočátku přišlo jako totální nesmysl. Myšlenka na dlouhou cestu s dětmi vypadala nereálně, ale když se babička s dědou nabídli, že děti pohlídají, situace se změnila. Najednou se před námi otevřely nové možnosti a my začali plánovat naše dobrodružství.
Přípravy a plánování
Pustili jsme se do plánování cesty. Přemýšleli jsme, kdy pojedeme, kudy pojedeme a jak pojedeme. V neposlední řadě jsme také řešili, co všechno budeme potřebovat na cestu přes Německo, Francii a do Španělska. Bylo to náročné, a když teď koukám zpětně, mohli jsme spoustu věcí nechat doma. Na druhou stranu nám ale nic nechybělo.
Start naší cesty
Naše cesta započala 16. června ráno. Vyrazili jsme směr Rozvadov a hurá do Německa. Večer jsme překvapivě dorazili na francouzské hranice, kde nás přivítala Eiffelova věž na kruhovém objezdu. Francie se nám zdála nekonečná a únava se na nás začala podepisovat. Kolem třetí hodiny ráno jsme zakotvili na parkovišti za Dijonem. Ráno nás probudilo zvonění zvonů a vůně čerstvých baget. Po snídani a kávě jsme pokračovali dál.
Francie a Španělsko
Naší vizí bylo jet přes Francii po neplacených úsecích. Po asi 200 kilometrech za Dijonem jsme si uvědomili, že je to nereálné, a tak jsme se rozhodli jet po dálnici, i když nebyla úplně levná. Některé úseky se platily na místě, jinde až na konci za odjeté kilometry. Byly tu i úseky s názvem „free flow“, kde se platilo buď online přes telefon nebo v automatech.
Konečně, kolem sedmé hodiny večer, jsme dorazili na vysněnou španělskou hranici. Euforie byla nepopsatelná - opravdu jsme to zvládli, byli jsme ve Španělsku a za chvíli i v Bilbau. Na internetu jsme našli hotel na hoře Artxanda. Ubytoval nás automat, nanosili jsme věci do pokoje, dali si sprchu a šli se podívat na krásné noční Bilbao. První, co jsme uviděli, bylo Guggenheimovo muzeum v celé své noční kráse.
Bilbao a jeho krásy
Ráno jsme se nemohli dočkat, až vyrazíme na celodenní průzkum města. Začali jsme opět na vyhlídce na Artxandě a pak lanovkou sjeli dolů do města. Guggenheimovo muzeum jsme znovu viděli, tentokrát za denního světla. Muzeum nás fascinovalo, ale bohužel bylo zavřené, takže jsme mohli obdivovat jen jeho vnější architekturu.
Dali jsme si zmrzlinu a pokračovali dál s cílem ochutnat místní specialitu, dezert jménem Karolína, a navštívit Bizkaiský most. Prošli jsme městem a nakonec našli cukrárnu, kde jsme si Karolínu vychutnali. Bizkaiský most byl fascinující, pro místní běžná součást MHD, pro nás turistická atrakce. Svezli jsme přes řeku a pak zpět lodí a pokračovali v objevování města.
Kemp u moře a cesta zpět
Na noc jsme zvolili kemp kousek od moře, kde nás přivítala bouřka a blesky. Po koupání jsme šli spát a poslední den ve Španělsku strávili na pláži. Poté nás čekala cesta domů, která byla opět vyčerpávající. Přespali jsme ve francouzské vesnici s krásným jménem Svatá Anděl a další den už směřovali domů. V šest ráno nás kousek od domova vítal východ slunce.
Tato cesta byla neskutečným zážitkem. Ukázala nám, že když člověk hledá způsoby, jak něco uskutečnit, není nic nemožné.
Chcete se o nás dozvědět více a podívat se na videa a fotografie z cest? Mrkněte na náš Instagram.
