Když divadlo zkazí neukázněné děti, člověk přemýšlí, že příště nepřijde, nebo nezaplatí

Kultura v Rychnově nad Kněžnou myslí i na děti. Navazuje na populární akci z předchozích let s názvem Pohádkové pátky. Během července a srpna, každý pátek v 17:00, je pro děti připravena pohádka. A to venku, na nádvoří neboli v amfiteátru Pelclova divadla. A my jeden tento Pohádkový pátek navštívili. Teď s odstupem času říkám, že bohužel.

Program Pohádkových pátků je celkem zajímavý. O kůzlátkách, Princezna na hrášku, Perníková chaloupka, ale také O vodníku Řešátkovi nebo Brouček. A dále O kohoutkovi a slepičce, což byla pohádka, kterou jsme se rozhodli navštívit my. A nebyli jsme jediní, kdo měl tento nápad. Přece jenom známá pohádka a také soubor Malé divadélko Praha, to byla jasná lákadla.

Malé divadélko Praha je loutkovým divadlem, jehož repertoár je zaměřen na klasické loutkové pohádky pro nejmenší diváky, pouliční divadlo a loutkářské dílny. A hlavně dvojicí, která objíždí divadla se svým repertoárem, jsou Rostislav a Anna Novákovi. Neznáte? Paní Novákovou možná ne, ale pan Rostislav starší je známou postavou nováckého seriálu Ulice. Jeho seriálová postava se jmenuje Luboš Mareček a poprvé se v tomto nekonečném seriálu objevil v roce 2017. A co si budeme povídat, hodně maminek na tento seriál nedá dopustit, a tak i to byl jistě důvod, proč se pohádka O kohoutkovi a slepičce stala z hlediska diváckého zájmu takovým šlágrem.

Vstupné na Pohádkové pátky je dobrovolné, bez rezervace míst, bez koupě vstupenek. Prostě přijdete, u stolečku můžete vložit do boxu libovolnou částku, děti si mohou vzít kartičku, na kterou sbírají razítka, a jdete do amfiteátru Pelclova divadla. V našem případě došlo k drobné změně, vzhledem k nepřízni počasí se akce konala v nedalekém Společenském centru. Takže jsme po zaplacení dobrovolného vstupného zamířili do sálu.

No a já si připadal jak na dovolené, kde na každém lehátku leží ručník, ale nikdo nikde. Vešli jsme do sálu asi 15 minut před začátkem představení a několik prvních řad bylo plných. No, plných, to není tak přesné slovo. Na jedné židli batoh, na druhé mikiny, bunda, dále kabelka, další bunda přes tři židle, drsně vyhlížející tatínek hájící místa okolo. A lidé, děti? Nikde, prostě si „zarezervovali“ své židle a šli někam ven nebo do kavárny, prostě jinam.

A já se později dozvěděl, že ti nejchytřejší chodí minimálně se čtyřicetiminutovým předstihem, aby měli ta nejlepší místa. Hmm, tak nejchytřejší, pomyslel jsem si… Nebo ti nejméně vychovaní? Tak přece buď přijdu brzy a na místě sedím, nebo přijdu déle a mám horší výhled. Ale tyhle rezervace míst, proboha, kde to jsme? Je to neohleduplné, neslušné, nevychované. A to jsem ještě netušil, že to nebyla jediná rána, která mě čeká…

A tohle nebyl jediný negativní zážitek, který nás na pohádce čekal, bohužel. Celý zážitek zkazily neukázněné děti a lhostejní rodiče. Ano, vím, že je to dětské představení, že děti nevydrží být jako pěny. Že radí, křičí nahlas, a v pohádce toho pan Novák s manželkou několikrát využili a vtáhli je do děje. Ale s každou přibývající minutou se zdálo, že v hledišti to připomíná spíše anarchii.

Znovu opakuji, vím, že děti během hodinového představení nevydrží sedět jako pěny, že se začnou nudit, něco vymýšlet, vyrušovat. Ale mají tam snad rodiče, kteří je ukázní, napomenou, upozorní, poučí. Nebo ne? V Rychnově bohužel ne. Po pár minutách od začátku představení se spustilo něco, co bych se nebál nazvat skoro až anarchií.

Že se děti přesunuly na zem před první řadu, bych chápal. Je to představení pro ně, tak ať dobře vidí. Ze zadních řad, přes dospělé, není výhled nijak dokonalý. Ale aby tam běhaly pod jevištěm, pokřikovaly na sebe, aby na ně pokřikovaly jejich matky, aby tam jedly sušenky, křupky a popcorn, který tam po nich všude zůstával, na židlích, pod nimi, na zemi, to už mi přijde přes čáru.

Za mě i syna jsem zaplatil 150 Kč. Přišlo mi to jako adekvátní odměna divadelnímu souboru a kdyby bylo takové vstupné pevně stanoveno, nemám s tím problém. Ale příště nedám ani korunu a nebude mi to trapné. Platit za něco, z čeho nic nemáme? Abych půl představení klidnil syna, aby si všímal herců na jevišti, a ne rozjívených dětí? Abych napomínal matky vedle nás, jestli by se laskavě mohly přestat bavit a ukazovat si reelska z dovolené?

Abych měl po představení pocit, že některé dámy využily divadlo jako dětský koutek, kde jim dva skvělí herci na pódiu pohlídají jejich děti? Za tohle platit nehodlám a touto formou bych rád apeloval na rychnovskou kulturu – trošku to vezměte pevněji do rukou. Kultura, divadlo, není punkový koncert, kde si každý může dělat, kde chce, co chce. Kultura přece není jen o představení, ale i o určité správnosti chování.

Nakonec tou největší obětí jsme nebyli my, s ukázněnými, vychovanými dětmi, o které se staráme a hledíme na to, aby se chovaly tak, jak se na divadlo sluší a patří. Nejvíce je mi líto manželů Novákových. Přišlo mi, že především pan Rostislav z toho chvílemi není šťastný, když vidí, co se v hledišti děje, že se snaží průběh pohádky urychlit. Abychom to konečně měli všichni za sebou.

Mám rád, když se děti nahlas smějí, když se zapojují do děje, když radí, napovídají, ukazují, opravují. Když je herec do představení vtáhne. Ale nesnáším, když hlediště víc než kulturní sál připomíná dětské hřiště. A to se na Pohádkovém pátku v Rychnově bohužel dělo. A dát za to peníze příště se mi už nechce. Když nějaké, tak po představení, podle toho, co se bude dít.

A není to jenom výtka k rodičům, kteří neznají zásady slušného chování, aby je předali svým dětem. Je to i výtka k organizátorům. Přestaňte se těch rodičů bát, zakažte rezervace sedadel a vyhoďte toho, kdo se neumí chovat. Jsme na kultuře a ta má svá psaná i nepsaná pravidla. Tak je dodržujme a jejich dodržování vyžadujme.

Zdroj:

https://www.kulturark.cz/pravidelne-akce/pohadkove-patky

http://www.maledivadelko.cz