Elektromobil levnější než spalovák? Škoda ho má, počítejte se mnou

Enyaq. Jiný elektromobil byste teď v nabídce naší největší automobilky hledali marně. Vyrábí se už od roku 2020 a jeho nejzajímavější verze se ukázala před pár týdny. Škoda Enyaq už skutečně není žádnou novinkou. Proti Tesle a Číňanům to má na trhu těžké, ale mezi evropskými elektromobily patří k těm nejúspěšnějším. Recept na tohle auto je přitom klasicky škodovácký. Velký a praktický vůz, který vypadá reprezentativně a dobře poslouží rodině. Pokud bychom ho měli někam zařadit, tak jde o crossover střední třídy. Postavený je na čistě elektromobilové platformě MEB, takže spalovacího sourozence nemá. A teď přijde ta kacířská myšlenka: Nejblíže je mu vlajková loď Škody - SUV Kodiaq.

Druhá generace boleslavského medvěda je proti Enyaqovi horkou novinkou. Vždyť se stále ještě doprodává ta první. Bumbrlíček zase o něco narostl, a tak je třeba říct, že oproti Enyaqovi je o něco větší. Na délku o 10 centimetrů, což je tak půl třídy. Také může mít až tři řady sedadel. Kdo chce vozit 7 lidí, tomu Enyaq neposlouží. Ovšem rozvor má elektrická škodovka kratší jen o těžko zaznamenatelné dva centimetry. To je jedna z výhod elektrické podvozkové plošiny. Délkové centimetry potřebné pro spalovací motor prostě vypustíte. Reálně tak na palubě obou aut najdete velmi podobný prostor pro posádku. V kufru má převahu přece jen Kodiaq, ovšem v obou případech se bavíme o litrážích, které nevyužije snad nikdo. Můžete s tím tedy nesouhlasit, ale podle mě jsou Enyaq s Kodiaqem co do rozměrů a využitelnosti hodně podobná auta.

Proč o tom tak zdlouhavě vyprávím? Protože vás chci pozvat na prohlídku ceníků obou aut, tedy zejména jejich základních verzí. Nejlevnější Kodiaq stojí bez dvaceti tisíc rovný milion. Pohání jej mild-hybridní benzinová patnáctistovka s výkonem 110 kW spárovaná se sedmistupňovým automatem. Už základní výbava Selection přitom obsahuje asi všechno, co od běžného rodinného auta vyžadujete. Minimálně tedy to, co bych od auta za milion vyžadoval já. „Třízónová klima hýr, vyhřívaná sedadla hýr, vyhřívaný volant hýr, kamera a senzory hýr.“ Výpis výbavy je samozřejmě mnohem delší a končí položkami, jako je škrabka na okno ve víčku palivové nádrže a deštník ve dveřích řidiče. Inu, simply clever.

A pak je tu cenová bomba v podobě Škody Enyaq Tour 50. Její cenu se podařilo stlačit skutečně hodně dolů. Zatímco ostatní verze Enyaqu najdete v konfigurátoru nad milionem a čtvrt, tedy jsme pod milionem. Ba co víc, úplný základ stojí méně než 900 tisíc korun. Doporučená maloobchodní cena je téměř baťovských 899 tisíc korun. Pokud však čekáte holátko, kde po vzoru Fabie Junior chybí airbag před spolujezdcem i posilovač řízení a místo rádia si můžete leda tak nahlas zpívat, zklameme vás. Ona ta výbava totiž vypadá hodně podobně jako základ u Kodiaqu. Jen namátkou obsahuje třeba 7 airbagů, hlídání slepého úhlu, adaptivní tempomat, rozpoznávání dopravních značek, bezklíčové zamykání a startování, vyhřívaná přední sedadla, třízónovou klimatizaci a tak dále. Já osobně bych asi sáhl i po paketu Plus. Za ten se připlácí 50 000 Kč a zahrnuje mimo jiné přední světlomety Matrix-LED, Top LED zadní světla, elektrické sedadlo řidiče s pamětí a bederní opěrkou, boční airbagy vzadu a virtuální pedál a také můj milovaný vyhřívaný volant. Za 949 tisíc korun tak dostanu skutečně téměř na chlup stejnou výbavu, jako v o třicet tisíc dražším Kodiaqu. Slyšíte to? Elektromobil levnější než spalovák!

Tak rychle, kde je ten háček? Jede to jako s hnojem? Tak to bohužel ne, i když míříte vlastně správně. Škoda ve snaze zlevnit Enyaq Tour skutečně osadila slabším motorem. Má výkon 125 kW, tedy 170 koní a 310 N.m. Běžný Enyaq má více než 30 kobyl navíc. Jenže my tu srovnáváme se základním Kodiaqem a jeho patnáctistovka je o poznání slabší. 110 kW a 250 N.m je prostě méně. Dynamika obou vozů bude ale podobná. Enyaq je kvůli baterii těžší, a tak z klidu na 100 km/h nezrychlí o moc rychleji než základní Kodiaq. Ten je na stovce pod 10 sekund. Mrštněji ale bude působit elektromobil. Briskní reakce na pokyn pravou nohou a okamžitý příval krouticího momentu je něco, čemu prostě spalováky konkurovat nemohou. I proto jsem si elektromobily zamiloval.

Takže ve velikosti háček není, ve výbavě taky ne, ve výkonu vlastně taky ne, tak kde? Ďábel je jako obvykle skrytý v detailu, tedy v tomto případě v čísle na konci celého názvu tohoto modelu. Škoda Enyaq Tour 50. Modří už vědí, že ta padesátka odkazuje na kapacitu baterie. Škoda dle mého názoru rozumně osadila nejlevnější Enyaq poměrně malou baterií o využitelné kapacitě 52 kWh. Slovo malou ale berte s rezervou. Je to vlastně jen pár let, kdy běžné elektromobily větší baterie vlastně nemívaly. Škoda s tímto akumulátorem slibuje normovaný dojezd lehce pod 400 kilometrů. Buďme realisté. Kdo nevyužívá dálnice, zvládne na jedno nabití i s touto baterií ujet asi 300 kilometrů. Na dálnici to budou tak dvě stovky.

Jistě, dnes jsme zmlsaní bateriemi o kapacitě 70, 80 a více kWh a asi si dovedu představit uživatele, pro kterého je 52 kWh prostě hluboko v no-go zóně. Na druhou stranu se zkuste podívat třeba na nabídku Stellantisu. Opel Astra Electric nebo Citroën ë-C4 mají podobně malou-velkou baterii. A větší k dispozici není, kdybyste se stavěli na hlavu.

On to navíc vlastně reálně až takový problém není. Kdo najezdí stovky kilometrů denně, ten elektromobil obecně prostě neřeší. Kdo většinu času jezdí takzvaně kolem komína, tomu i těch 300 kilometrů dojezdu bude stačit. Představit si to vlastně můžete úplně snadno, pokud jezdíte běžným benzinovým autem. Ta mohou mít dojezd na plnou nádrž kolem 700 kilometrů. Tankujete ob dva dny či častěji? Pak asi Enyaq Tour 50 není pro vás. Pokud ale (stejně jako většina lidí) zavítáte k pumpě jednou do týdne nebo i méně často, pak vám bude ta „padesátka“ pod zadkem stačit. Mně by tedy stačila. A pomohu vám ještě jedním číslem: Ročně s rodinným autem najezdím asi 20 000 km a tento nájezd mám rozložený hodně pravidelně.

Dobrou zprávou v tomto ohledu je i fakt, že baterii lze poměrně rychle nabíjet. Jednorázový výlet mnoho set kilometrů daleko tak také není problém. Enyaq Tour zvládá nabíjet až 145 kW a z 10 na 80% kapacity se na rychlonabíječce dostanete za nějakých 25 minut. To je tak pauza na kafe a toaletu po dvou až třech hodinách jízdy. Pokud nejde o každodenní rutinu, strach bych z toho neměl.

Takže za mě rozhodně ano! Škoda to dokázala! Dokázala postavit elektrické auto, které je levnější než jeho nejbližší spalovací konkurent. Já si ale stejně myslím, že reálně je to úplně jedno. Dojezd je pro spoustu lidí a často úplně zbytečně elektromobilní mantra číslo jedna a necelý milion je zase zcela objektivně pro většinu rodin, pro které by Škoda Enyaq Tour 50 byla skvělým autem, jednoduše hrozně moc peněz. Argument předraženosti elektromobilů tedy sice padl, ale vlastně je to úplně jedno…

zdroje: