Hlavní obsah
Hobby, chovatelství a volný čas

Potápění je svoboda ve třech rozměrech, říká instruktor Václav Tůma

Foto: Za Plzní - Pavel Žižka

Václav Tůma

Jestli v české kotlině existuje nějaká nejmíň česká aktivita nebo sport, je to potápění. Alespoň nám suchozemcům to tak musí připadat. Pak je tu ale Vašek Tůma, který každého přesvědčí o opaku.

Článek

Vašek Tůma je outdoorový cestovatel a potápěč. Dokonce instruktor potápění. A právě o potápění jsme spolu hovořili v rámci nejnovějšího WESTcastu. I když mám respekt z vody takový, že mi dělá problém i skočit šipku do bazénu, potápění mě fascinuje a odvážné ženy a odvážní mužové, kteří se navléknou do neoprenu, nasadí masku, láhev a vydají se vzhůru dolů, vlastně také.

První, co jsem se potřeboval dozvědět, je to, jak se vlastně člověk pro potápění nadchne natolik, že si zaplatí drahý kurz, drahé vybavení a skutečně se potápět začne. Vašek mě odpovědí odzbrojil. Prý se to stalo v Blatné. Nezačal se ale potápět v zatopeném zámeckém, dříve hradním příkopu. To jen v době jeho dávné dovolené s rodiči v místním elektru na televizních obrazovkách běžela smyčka podmořských záběrů. A vlastně bylo jasno… Pak už stačilo jen po letech na tuto situaci vzpomenout, přesvědčit manželku pro účast v kurzu a další potápěč byl na světě.

Od té doby už se Vašek potápěl na řadě míst u nás i ve světě. Ve WESTcastu popisoval setkání s rybami v Orlíku i v Lomečku nedaleko Domažlic, ale třeba i to, jak v příkosické požární nádrži je sice teplá voda, ale potápění si neužijete, protože není vidět na metr.

„Ono je s kvalitou vody u nás obecně problém,“ říká Vašek Tůma a dodává, že i on sám se potápí nejraději v moři a na útesech. „Já jsem hlavně rybičkář. Ryby mě baví víc,“ odpovídá na otázku, jestli se také potápí k vrakům.

Vašek Tůma ale není jen „obyčejný“ potápěč, ale také zkušený instruktor potápění, a tak jsem naše povídání pojal též jako teoretickou přípravu pro mě - suchozemce. Dozvěděl jsem se, že právě teoretická příprava je základ, že potápěči nemají brýle, ale masku, nemají bombu, ale láhev a podobně.

Pak prý výcvik začíná v bazénu a největší úkol je naučit se dýchat pod vodou. To si asi dovedu představit i já, že dýchat s hlavou pod hladinou bych se odhodlával dlouho. Prý nejsem sám. A po několika hodinách v bazénu je prý čas i na volnou vodu.

A moře? Potápěč se prý musí srovnat hlavně s odlišnou hustotou mořské vody a s mořskými proudy. „Výzvou je i mořská nemoc. Tisíckrát ji nemusíte dostat a jednou se špatně vyspíte, špatně najíte a udělá se vám špatně, což se přesně stalo mojí blízké osobě,“ potvrzuje Vašek Tůma. „A jak tak zvracela do vody, ti, kdo měli do vody jít, volali - Give them more - dej jim víc, aby ve vodě pak bylo víc rybiček,“ dodává s úsměvem Vašek, a mně je tak po rozhovoru jasné, že na moři i v potápěčské komunitě jsou některé věci prostě jinak. :-)

zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz