Tři typy lidí, které by na elektromobil měly raději zapomenout

Stal se tak ze mě velký fanoušek elektromobility a milovník elektromobilů se vším, co k tomu patří. Jen se mi snad stále daří držet si trochu nadhled. To nakonec posuďte sami z toho, co se dozvíte dále. I když mně osobně elektromobil plně vyhovuje a v tuhle chvíli je to jediné auto, které používám, uvědomuji si, že to je i díky tomu, jak své auto používám. Zkusím se tak na dnešní elektroauta a jejich potenciální uživatele podívat z druhé strany. Našel jsem totiž tři typy lidí, kterým bych dnešní elektromobil určitě nedoporučil.

Chcete slyšet to nejhorší klišé o elektromobilech? Říká se o nich, že jsou to jen chytré telefony na čtyřech kolech. No, nejsou. Jsou to auta, která mohou více či méně komfortní, sportovní, praktická, spolehlivá nebo také úplně jiná. Prostě auta. Jenže také auta napěchovaná moderními a složitými technologiemi. A část z těchto technologií je třeba nějak ovládat. Výrobce přitom tlačí hned dva požadavky. Aby to působilo co nejmoderněji a aby to moc nestálo.

Co je výsledkem? Že se spousta věcí v moderních elektromobilech skutečně ovládá hodně podobně, jako by nešlo o auto, ale o telefon. Nakonec i v tom telefonu můžete mít aplikaci a váš elektromobil bude na dálku do jisté míry ovládat. Třeba nabíjení nebo teplotu v interiéru.

Jenže k autu většina z nás přistupuje jako k autu a jsme zvyklí ho ovládat jako auto a místo toho tu máme něco, kde se přes obrazovku zábavně informačního systému ovládá úplně vše a třeba Volkswagen pro jistotu ruší i fyzická tlačítka na volantu. Co je to však proti Tesle, která v novém Modelu 3 šetří i na páčkách blinkrů nebo na voliči směru pohybu. Prostě v autě nejsou. Blikáte tlačítky na volantu a směr volí buď umělá inteligence nebo vy na tabletu uprostřed auta.

Kdo se na ovládání auta dívá progresivně, párkrát si zanadává, a nakonec si zvykne. Možná novátorský přístup i časem ocení. Vždyť třeba světla se na autech různých značek ovládají také všelijak a každému vyhovuje něco jiného. Někdo raději šmátrá pod volantem, někdo na páčku ovládající blinkry. Jen tady je toho o poznání víc. Pokud tedy o sobě víte, že nemáte rádi změny, touhle cestou se určitě nevydávejte. Elektromobil je zkrátka jiný. V řadě aspektů ne horší, ne lepší, jen prostě jiný a vás, kteří neholdujete moderním technologiím či novým věcem obecně, bude určitě hodně rozčilovat.

A pokud opravdu po elektromobilu toužíte, zkuste některý z koncernu Stellantis. Peugeot, Citroën, Jeep i Fiat staví své modelové portfolio tak, že stejné vozy můžete mít jako elektromobil i jako spalovák. Tím samozřejmě přijdete o řadu výhod, které přináší čistě elektrická koncepce, ovšem dostanete téměř klasické auto. A pokud vám nevoní Italové a Francouzi, koukněte se k BMW. Tam to chodí podobně, jen za podstatně delší peníze. Na druhou stranu elektromobily z Mnichova jsou i technologicky mnohem dál než ty od Stellantisu.

Dojezd. To je mantra všech elektrohaterů. S tím prostě nedojedeš ani pro rohlíky, a ještě ti to před domem shoří. Co na tom, že statistiky říkají, že elektromobily hoří nesrovnatelně méně často než spalováky. Říkal to Filda Turek nebo jiný vykutálenec a Pepa z hospody to potvrdil, tak je to pravda. A s tím dojezdem to musí být stejné.

Objektivně řečeno, je i není. I při obřích nabíjecích proudech na rychlonabíječkách se nějaké rozumné nabíjení elektromobilu pohybuje v desítkách minut, zatímco tankování nafty či benzinu v minutách. Na plnou nádrž pak ujedete často 700 či více kilometrů, což elektromobily, kromě několika extrémů, taky ještě neumí. I když normovaný dojezd tyto hodnoty atakuje, běžný akční rádius moderního elektromobilu se v mimodálničním režimu pohybuje kolem číslovky 400. S takovým nájezdem můžete počítat u kompaktního vozu s baterií o kapacitě kolem 60 kWh. Pokud nejde o železo-fosfátovou baterii a budete-li se k ní chovat citlivě, a tedy nebudete dobíjet do plna, a naopak úplně nevybíjet, jste na nějakých třech stovkách kilometrů.

Jezdíte delší vzdálenosti často? Pak si zkuste elektromobil se skutečně skvělou účinností a velkou baterkou, jako mají dražší Tesly, nebo elektromobil rovnou pusťte z hlavy. Jasně, můžete stokrát argumentovat, že po těch asi třech stovkách kilometrů si stejně chcete odpočinout, dát si něco k jídlu. To, že to musí být u nabíječky, je ale přece jen komplikace. Většinou ne velká, ale komplikace. Pokud uvažuji o dovolené dvakrát za rok, nebo o návštěvě příbuzných jednou do měsíce, také bych nad tím mávnul rukou. Jestli byste ale něco podobného řešili obden, radši zůstaňte u spalováku.

Na druhou stranu lidé, kteří to mají jako já a dojezd elektromobilu jim stačí na několik dnů, s elektromobilem časově oproti spalováku vydělají. Nabíjíte doma, nečekáte fronty u benzínky, nemusíte hledat čerpací stanice nebo kvůli nim měnit trasu. Prostě přijedete domů, zapojíte auto do sítě a jdete za rodinou. Elektromobil je v tomto zkrátka skvělý, ale jen pro někoho.

Když jsem objednával svůj nový elektromobil, prodejce měl ke mně téměř až otcovskou řeč. Popisoval mi úskalí provozu a zejména nabíjení elektromobilu. Jakmile zjistil, že už s elektromobilem zkušenost mám, rychle s poučováním přestal. Myslel to ale dobře. Prý se o elektromobily zajímají i zákazníci, kteří bydlí na sídlištích a žijí v představě, že své auto budou nabíjet jen během nakupování ve velkých nákupních centrech. Dovedu si asi představit styl života, kdy člověk v obchodech tráví skutečně hodně času, a tohle by mohlo dávat smysl, ale žít bych tak nechtěl. V menších městech bývají u obchoďáků obvykle 50kW nabíječky. Během půlhodinového nákupu nabijete tedy maximálně na nějakých 200 kilometrů jízdy. Jestli za týden neprojezdíte víc, asi by to takto provozovat šlo. Jinak ale takovýto provoz elektromobilu přináší komplikaci podobně jako v předchozím bodě. Dá se to, ale žádná slast to není.

Řešení je přitom jednoduché, ale drahé. Ne, určitě nemyslím spustit prodlužovačku z okna paneláku. V době dnešních technologií a zasíťovaných sídlišť přece nemůže být problém k parkovacím místům instalovat téměř klasickou zásuvku s platebním terminálem. 10A odběru síť téměř nijak nezatíží, i kdyby se takto nabíjelo několik desítek aut souběžně. Naopak odběr v noci síti spíše pomůže. A za takový dvanáctihodinový odpočinek pod okny paneláků v klidu nabijete stejně jako za půl hodiny během toho vzpomínaného nákupu. Možná je to hudba daleké budoucnosti. U nás je zatím v módě spíše na schůzích vlastníků bytových jednotek hledat cestu, jak majiteli elektromobilu zakázat vjezd do krytého parkoviště, než způsob osazení parkovacích míst jednoduchou nabíječkou. Čest výjimkám.

zdroje: