Článek
Leningrad, KGB a výcvik, který ho naučil ovládat lidi i situace
Putin se narodil v roce 1952 v Leningradu, městě poznamenaném druhou světovou válkou. Jeho rodiče byli dělníci, domácnost byla chudá a tvrdá disciplína byla něco, co malý Vladimir poznal velmi brzy. Podle jeho vlastních vzpomínek strávil dětství mezi paneláky, kde se člověk musel naučit bránit — fyzicky i psychicky.
Studoval právo, ale už na univerzitě se dostal do hledáčku KGB. Systém potřeboval mladé, jazykově nadané a loajální lidi — Putin se na to hodil dokonale. Po výcviku působil ve východním Německu, kde získal pověst člověka, který se neptá a koná. Nebyl celebritou tajných služeb, ale plnil úkoly přesně tak, jak se od něj čekalo.
Po pádu Berlínské zdi se vrátil do Ruska, které se hroutilo. Sovětský svaz mizel, vznikal chaos a nové mocenské struktury. Putin se tehdy chytil příležitosti — vstoupil do městské politiky v Petrohradu a stal se nepostradatelným člověkem v týmu starosty Sobčaka. Právě tam se naučil, jak se dělá politika v praxi: tichá dohoda, neviditelné páky a správné kontakty.
Rychlostí blesku do čela Kremlu: z úředníka premiérem, z premiéra prezidentem
Když Putin v roce 1996 odjížděl do Moskvy, málokdo tušil, že začíná jedna z nejrychlejších politických kariér v moderních dějinách. Během několika málo let se vypracoval na šéfa FSB — nástupnické organizace KGB. Jeho pověst tichého, spolehlivého a hlavně loajálního muže zapůsobila i na tehdejšího prezidenta Borise Jelcina.
Ten jej v roce 1999 jmenoval premiérem. O pár měsíců později Jelcin odstoupil a Putin se stal úřadujícím prezidentem. Rusko tehdy bylo zmítané kriminalitou, válkou v Čečensku a ekonomickým kolapsem. Putin vystoupil jako „tvrdý muž“, který uvede stát zpět do pořádku. A velká část společnosti mu uvěřila.
Jeho první prezidentské roky přinesly stabilizaci, růst cen ropy a návrat patriotismu. Lidé začali mít pocit, že se Rusko zvedá. A Putin se s každým rokem stával klíčovým symbolem této „nové stability“.
Systém putinismu: kontrola, moc a loajalita
Postupně vytvořil systém, který dnes mnozí označují jako „putinismus“. Média se dostala pod kontrolu státu, opozice byla omezována, regionální moc byla centralizována. V Kremlu se budovala struktura, kde je nejdůležitějším prvkem loajalita — nikoli odborné schopnosti.
Putin si kolem sebe vybudoval kruh lidí ze starých časů: kolegy z KGB, známé z Petrohradu, vojenské i byznysové spojence. Z Ruska se stal stát, kde se rozhoduje v zákulisí, a kde má prezident pozici, kterou západní politici nemohou pochopit ani napodobit.
A Putin tuto roli přijal. Objevoval se v roli přísného vůdce, sportovce, vojáka, lovce, ochránce tradic. Jeho image nebyla náhoda — byla to držící konstrukce, která mu zajistila popularitu.
Zahraniční politika, která změnila svět: návrat velmocenských ambicí
Putin nikdy neskrýval ambici vrátit Rusku status velmoci. Za jeho éry přišla válka v Gruzii, anexe Krymu, zásah v Sýrii a nakonec plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Tyto kroky vyvolaly sankce, izolaci a obrovskou geopolitickou bouři.
Zatímco Západ vidí jeho kroky jako agresi a porušování mezinárodního práva, velká část ruské veřejnosti je vnímá jako obranu národních zájmů. Putin tak posílil domácí podporu, i když svět stojí proti němu.
Dnes je jedním z nejdéle vládnoucích politiků na světě a jeho pozice v Rusku zůstává pevná. Ústava byla upravena tak, aby mohl vládnout ještě mnoho let. A otázka, kdo ho nahradí, je stále nezodpovězená.
