Článek
Nevíme. Na malou chvíli tato informace mužskou část zaměstnanecké posádky zaujala. Než se ale dozvěděli, že lady je zřejmě pod omamným vlivem a doprovází ji další dva naháči. Tedy ne psíci, ale gentlemani. No, bylo léto a horko! Je zajímavé, že zatímco ve virtuálním prostředím je nahota jedním z hlavních taháků, ve skutečném světě se podobných bacchovských výjevů spíš bojíme. Kluci od policie byli báječní, hlavně měli skvělý smysl pro humor, když nudisty v zahradě lovili.
Zámecká zahrada o drobných rozměrech 13 hektarů je zdrojem mnoha zajímavých událostí, například tím, že není nalezena. Do zámecké pokladny přichází dáma s buldočkem, že manžel chce jít na prohlídku a ona bude čekat venku před pokladnou. „A nechcete jít mezi tím s pejskem do zahrady? Tam bude stín a příjemně. Jen projdete levým křídlem okolo občerstvení.“ Dí pokladní. Za 10 minut je paní zpět na pokladně, notně nasupená, že jí bylo lháno, protože tam žádná zahrada není! Musíme jít nakonec s ní, protože se na trase dlouhé asi 150 m ztratila a zeleň nenašla. Jak někdo nemůže najít zahradu o velikosti sto třicet tisíc metrů, a ještě čtverečních k tomu?
„Co tu děláte?“ „Kopeme poklad,“ odpovídají kastelánovi dva mutující pubertální výrostci s hledačkou kovu. Slyšeli, že tu za druhé světové války byl zajatecký tábor a vojáci tady určitě něco zakopali. Předvčírem byl v televizi hollywoodský trhák, kde Jirka Clooney lovil nacistické poklady jako ‚americký hrdinný památkář‘. Tak kde jinde hledat, než v nejbližší památce!? Měli štěstí, že poblíž nebyl klacek.
Zahrada je inspirující prostředí. Již římský filozof Cicero tvrdil: „Pokud máte zahradu a knihovnu, máte vše, co potřebujete.“ Kastelán se v sobotní poledne odchází inspirovat do své zahrady ze začátku 19. století. … Z dvousetletého dubu visí za nohy, hlavou dolů, ženich. Taky inspirace, ale tentokrát nejpitomějšího svatebního fotografa, který to vymyslel. Představte si: pod zelenkavou korunou mladých dubových lístků červená krví obličej ženicha zavěšeného hlavou dolů v černém obleku, na který ze spod hledí modré oči růžovolící nevěsty v bílém. (Lze doložit barevným fotografickým důkazem, pozn. autora.)
Zámecká zahrada je také domovem mnoha zvířecích obyvatel. Například pávů. Neexistuje hloupější zvíře, než je páv, což Vám potvrdí každý kastelán, který je chová. Rájecká zahrada naštěstí tyto modroptáky původem z Indie neobsahuje, ale jinde se vyskytují. A tak jednou přijela do nejmenovaného zámku … nedaleko Litoměřic … ministerská návštěva. Naleštěný vůz německé značky přilákal dominantního pavího samce. Jenže v zrcadlících se poklicích u kol se odrážel pávův obraz! Páv ve své malinké hlavince pojal podezření, že s motorovým vozidlem se do jeho zahrady vloudil sok. Začal tedy vší silou klovat do naleštěného plechu a svůj obraz udolávat. Nejenže způsobil důlky, a tedy škody na služebním automobilu; navíc se jedním úderem hlavou netrefil do plechu, ale do gumy kola a hlava mu projela skrz. Představte si: ministerský vůz a z jednoho kola mu kouká za hlavu visící paví zadek. Tedy nikoli anatomická část, tady myslíme celou zadní část těla včetně nožiček. Ještěže si toho všimli. Začali vyprošťovat ptáka a měnit rezervu. Co kdyby ne!? Tak by se ten nebohý tvor točil na pneumatice jako na kolotoči až do hlavního města. A pak vám jednou takhle po ránu povídá hlavní zahradnice: „Co kdybychom si pořídili páva? …“ Nechtějte slyšet, co následovalo!
Motyčkám zdar! Zase příště!
