Článek
Pondělí
To zase bylo jednou krásné červnové odpoledne, zavíracího dne na zámku. Kastelán uzamkl a zakódoval památku a v podvečer se odebral k domovu. Na jeho místo nastoupil noční hlídač. Jinak řečeno „ta nejdůležitější persona“ na památce. Noční strážce byl sotva po příchodu na služebnu, tričko na půl žerdi. Když v tom v bráně sirény a majáky. A jedni hasiči, a druzí hasiči, a policie, a bůh ví kdo ještě. A že prý na zámku hoří. Hlásila telefonem paní, která po silnici podél zámecké zahrady jela automobilem a do očí ji udeřil dým procházející mezi stromy za historickou zdí. Budiž jí za to chvála, nutno podotknout. Hasiči v plné zbroji oběhli zámek, proběhli park a jaké bylo jejich zklamání. Nehořelo. (To zase někdo, i přes zákazy, v zahradách pod zámkem zapálil nepořádek a kouř procházel zámeckou zahradou svahem vzhůru. To je fyzika!) Ale již o dva dny později věděli téměř všichni z místní hospůdky o hrdinné účasti nočního strážce na záchraně národní kulturní památky. V podstatě sám posádkám velel. Jsme v očekávání, jakých rozměrů bude v této hrdinské kauze dosaženo!
Úterý
Opravdické zahájení letní sezóny se datuje vždy od prvního dítěte v jezírku na nádvoří. Leknínové jezírko je samo o sobě záludný památkový prvek. Zvídavý čtenář může překliknout na článek tuto smrtelnou past popisující. Bylo úterní odpoledne, krátce před pátou odpolední, když oknem z nádvoří do kastelánovy kanceláře dolehl jekot, jako by někomu ruce trhali. Přes okraj jezírka visela holčička, statečně se držíc za trávu podél kamenné obruby. Další dvě děvčátka ji tahala z vody, zatímco rodiče popíjeli o sto metrů dál pod kavárenskými slunečníky. Škodolibý kastelán chvíli zaváhal, kde nechal bidlo, ale to už děvečka seděla celá mokrá venku z jezírka a nové běloskvoucí botičky plavaly pod vodotryskem uprostřed jezírka. Jekot nemohl v tu chvíli uniknout už ani rodičům, a tak berušku oklepali od bahna, vysvlékli z mokrých šatiček a pomalu odnesli k domovu. Snad se jen lekla. Na oslavu skutečného a každoročně se opakujícího zahájení turistické sezóny uvařil si kastelán silnou kávu a ze svého okna pozoroval dvě botičky, třepotající se na hladině uprostřed jezírka jako dvě malé plachetničky. Zítra je zahradníci vyloví. Snad.
Středa
O rozpoložení mysli stavu učitelského na konci roku dala by se napsat disertace v oboru psychiatrie. To si takhle kastelán v klidu a v pohodě vypisuje tabulku k pojistným událostem a zahledí se na nádvoří. Chlapci, asi dvanáctiletí, si přitáhli lavičku pod lípy okolo zámeckých zdí, a právě se na jeden strom škrábou. Místní třída pod vedením učitelským. Moudré a odpovědné osoby pod slunečníkem u kavárny však nic. Pro tyto účely je od věků kastelán vybaven jiným nástrojem – čakanem. Smetl veverky ze stromu s následnou promluvou k oběma stranám. Už babička mu kdysi vyprávěla o prvním kastelánovi, přísném panu Jiruškovi, který chodil po pozemcích zámeckých s čakanem a všichni se před ním schovávali. Kastelán se začal strašně smát. 70 let a žádná změna. Káva! Jedině káva!
Čtvrtek
Kdyby velitel rakouských vojsk Evžen Savojský, jehož portrét zdobí hlavní schodiště, mohl vidět čtvrteční dopoledne okolo zámku, zaradoval by se. Hotové armádní manévry. K situaci došlo nevinně, takto: pan restaurátor dokončil opravu historické litinové zámecké brány. Až se dokončí zdi, bude usazena na místo, ale aktuálně je třeba složit křídla restaurované brány v zámeckých kočárovnách. Kastelán do telefonu zmínil nedostatek mužů ve svém týmu, a proto hodný restaurátor požádal paní starostku o zapůjčení mužstva. Paní starostka má velké srdce a poslala na domluvenou hodinu každého, koho měla. Každý také přijel vším, co měl! Restaurátoři autem s vozíkem, zahradník a údržbář každý svým autem, první z městských pomocníků elektrickým náklaďáčkem, druhý traktorem i s vlečkou, třetí bagrem a poslední zase městským vozidlem. Jestli jel někdo okolo, musel si bezpodmínečně myslet, že se chystá minimálně demolice památky. Všichni pomocníci vyskákali z dopravních prostředků a jali se pomáhat s historickou bránou. Místa mnoho, rukou a nohou také mnoho: „Jau, Juro, to byla moja noha!“ „Chytni to jinde, však mi tady zavazíš!“ „Jardo, to bylo moje koleno.“ Zaznamenal kastelán jen některé zvukové stopy, stoje (a řehce se) raději venku. Nebudeme čtenářstvo napínat. Akce trvala celých 13 minut a dopadla výborně. Brána je zase doma, traktory se sobě vyhnuly a nijaké koleno nebylo vážně zraněno. A psychiku kastelána upevňuje nadále černý kofeinový nápoj.
Pátek
Pátek byl klidný den. Byl totiž tropický. Teploměry ukazovaly více než 33°C ve stínu, a nad vodotryskem a kastelánskou kávou poletovala pouze vážka. Příslib víkendové změny ale visel ve vzduchu jako Damoklův meč.
Tak zase příště.
