Článek
Citlivost tohoto živočicha na sebemenší změnu projevuje se až přehnaným vyděšením. Jeden ze zástupců zmíněného taxonu přibíhá s kukadly dokořán: „Paní kastelánko, paní kastelánko, v ložnici na druhé prohlídkové trase nesvítí lutr!“ Pomalu přejdeme do uváděné místnosti: „A broučku, všiml jste si, že v tom lustru jsou voskové svíčky?!“ Během druhého roku provádění na zámku je to přímo kolumbovský objev. Nato přibíhá druhý vyděšený sameček průvodce zámeckého: „Paní kastelánko, paní kastelánko, ve velké předsíni v první trase je dravý pták!“ Nabíráme síť, kožené rukavice a odvahu. Po velké předsíni se batolí sotva přepeřená, malinká poštolka a korálkově černými očky nás zvědavě pozoruje. Propadla sem komínem, chudinka. Je oparně sebrána, zabalena do pracovní mikiny a s pusinkou na zobáček uložena pod strom v zahradě. Větší dravou bestii svět neviděl!
Dalším typickým znakem průvodce zámeckého je nezměrná fantazie. Pozorováním těchto plachých tvorů bylo zjištěno, že si například libují v životně důležitých číselných údajích. Kde jinde se dozvíte, že strop je vysoký 6,5 metru, zato dveře 5,5 metru, enfiláda má 38 metrů, protože to krokovali, na stěnách je 800 obrazů, v knihovně 61 tisíc knih, … dále na zámku je 75 místností, 4 sklepení, 1 hrobka, 7 netopýrů a kastelán mám botu číslo 40?! Bez těchto údajů by leckdo neusnul.
Průvodce zámecký je nenáročný na domácí chov. Například předvčírem přiběhla jedna průvodkyně, samička, s naprosto uchváceným výrazem: „Jé, jedna paní mně dala kokino!“ Pro české čtenáře – bonbón, pozn. autora. Přežije tedy i bez nároků na velké krmení.
Plachost průvodce obecného se zvyšuje s koncem léta. Výskyt této časté choroby se projevuje pozvolna. „Né, prosím, prosím, já s tím zájezdem z Vizovic nepudu,“ brání se plačky drobná průvodkyně s blonďatým copánkem, když začmuchala výpary linoucí se z vedoucího valašského zájezdu, který kupoval vstupenky. Nakonec jsme se ustrnuli a kolegyně, učitelka na penzi, to vzala na povel sama, i za cenu následných recenzí na internetu, že paní průvodkyně si je spletla se školou.
Specifickým poddruhem zmiňovaného tvora je průvodce zámecký unesconensis. Ten se vyznačuje vysokou učenlivostí – zejména cizích jazyků. Do zámku vstupuje japonská skupina s vyděšenou mladou průvodkyní, co jim tam proboha bude říkat?! Od druhého pokoje se konverzace odvíjí v jednoslovných dialozích – turisté: „Meissen? Meissen?“ Průvodkyně: „Meissen! Meissen!“. Turisté: „Antoineta? Antoineta?“ Průvodkyně přikyvuje: „Antoinetta! Antoinetta!“ A přidává objevný výkřik: „France!“. Díky bravurně zvládnuté technice internetového překladače na konec vysoce odborné prohlídky se průvodkyně ukloní a japonsky zahlaholí: „Aligátor!“, když se s asijskými návštěvníky loučí. Odměnou je jí magnetka ve tvaru gejši.
Nicméně, u nás na zámku jsme vyhlásili přísný ochranný dohled nad tímto kriticky ohroženým taxonem a nenecháme jim ubližovat. Tedy od externistů. My domácí je můžeme mlátit hlava nehlava.
Zase příště na prohlídce!
