Článek
Zima byla ovšem dlouhá a mnohá historická povídání je třeba v mysli oživit a uvést na pravou míru. Kastelán vyráží na tzv. náslechy. V praxi to znamená, že vybaven obuví s bílou, měkkou, gumovou podrážkou schovává se za nejbližším futrem, aby vyslechl, co po zimě jeho nejmilejší průvodci zase do výkladu vymysleli. (Mnohdy se musí futra i přidržovat, aby to ustál!)
„Zde na obraze vidíte Huga ze Salmu, který na Moravu přivezl šicí stroj,“ sděluje hlasitě průvodkyně. Byly to sice plány na anglické stroje spřádací, detail … a kastelánovi se začíná zvedat tlak! „Tento nábytek byl vyroben pro císaře Ludvíka XIV. ve Francii,“ hlaholí dál průvodkyně. Kde proboha vzala toho císaře? Co je na té střední škole učí!? Když si pak empírovou knihovnu splete s empirickou knihovnou, kastelán si odchází na uklidnění uvařit kávu. Nutno podotknouti, že v tomto případě již dotyčná další prohlídku nešla a okamžitě odpochodovala domů do doby, kdy se výklad naučí a předvede jej bezchybně vůdci průvodcovského stáda.
„Zde na obraze vidíte manžele Roberta a Felicii ze Salmu. Ti se vůbec neměli rádi. A pokračujeme dále po schodišti,“ velí další průvodcovská ovečka. „A jak jste na to přišla?“ zajímá se kastelán. Průvodkyně, civilním povoláním učitelka, logicky a nezpochybnitelně dí: „Byla jsem se podívat na rodovém hřbitově a ostatní manželské páry jsou pochované dohromady, ale oni dva každý sám!“ Tato logika není běžnému smrtelníkovi pochopitelná. Průvodcovský velitel odchází se uklidnit ke kávovaru.
„Dobrý den,“ švitoří pán v pokladně: „My máme on-line lístky na zítra, ale jsme tady už dnes!“ Á neklamná známka začátku léta. Běžně naprosto výborně fungující členové domácností stávající se nepoužitelnými v jednoduchých organizačních záležitostech rodinných výletů. Vše vyřešíme, na to jsme specializováni. U hlavního vchodu sedí postarší pár a kolegyně oblažuje neúprosnou logikou: „Dnes tady nejsou lidi, takže neděláte prohlídky, že?“ „Ale ano, provázíme, stačí si koupit vstupenku v pokladně a můžete na nejbližší prohlídku,“ odpovídá správkyně depozitáře. „Áha, to kdybysem věděl, nemusím tady sedět,“ konstatuje starší pán. Á ha, prázdninová sezóna začala.
Sezóna je náročná také tím, že rodiče a prarodiče si s vysvědčením uvědomí, jak rychle se jim uzavřel čas povinné školní docházky a blíží se děsivý moment, kdy jejich ratolesti zůstanou 24 hodin denně doma na prázdninách. „Dobrý den,“ ozve se téměř každý druhý den z telefonu: „Mám strašně šikovnou dceru, která celý život touží pracovat na zámku a dělat průvodčí. Já bych ji k vám poslala?!“ Kastelán u telefonu má sice nutkání poznamenat, že pokud touží dělat průvodčí, musí na nádraží, nebo přímo do Českých drah, ale pak zvítězí vrozená vlídnost a vytrénovaná zdvořilost, která svolí, že se s danou natěšenou a nadanou žabkou setká. Není třeba čtenáře napínat, 9 z 10 takto dohodnutých schůzek vůbec neproběhne, protože dotyčná o ni vůbec nestojí. A když dorazí ta desátá, většinou už má domluvenou brigádu jinde, například na tetovacím stánku na fesťáku v Ostravě. Ale doma to ještě nevědí.
Autor zakončuje tento článek v momentě, kdy okolo jezírka na nádvoří běhá malé děvčátko, patrně fanynka animovaných pohádek, a na červeného koi kapra hlasitě volá: „Princezno … princezno.“ Doufám, že jej/ji nechce vysvobozovat polibkem, nebo tak. To by bylo letos již druhé dítě pod hladinou. Léto budiž pochváleno.
Zase příště na prohlídce!
