Článek
Šikana seniorů nebo šílená chůva malých dětí. To bude s humanoidním robotem minulost. Stačí se jen přenést přes to, že je to prostě stroj. Což ale vidím u synů, že to až zase takový problém nebude. Narodili se a žijí v době robotické revoluce.
Humanoidní roboti vezmou lidem práci. Uklízečkám v domácnostech, školách, nemocnicích, stěhovákům, řidičům taxi, pomocným zdravotním sestrám, pečovatelům v sociálních službách, číšníkům, letuškám. A u činností pro méně nebo úzce specializovaně kvalifikované to neskončí.
Nehumanoidní roboti a umělá inteligence už dnes berou práci dělníkům v továrnách novinářům, textařům nebo částečně lékařům. Nehumanoidní roboti, takové tělo jen s rukou či rukama, zvládají drobné operace na lidech, časem budou operovat asi vše. Moje žena si dělá legraci: „Takže cerviko kapitálku už mi neudělá primář Sova?“ Ne. Takový náš boomerský vtip pro synátory, kteří pak pozvedávají obočí… Nehumanoidní roboty využívá každá automobilka, několik párů robotických rukou postaví auto. Najdete ZDE, proces řídí jako operátoři výroby lidé.
O humanoidního robota se pokouší Boston Dynamics, Tesla či Mentee Robotics. Ta naposledy představila svého humanoidního robota pro domácnost. Najdete ZDE. Nejdále je ale, jak se zdá podle jejích vyjádření, Unitree Robotics z Číny. Tvrdí, že její humanoidní robot G1, najdete ZDE, je připraven na sériovou výrobu. Cena prý 16 tisíc dolarů. Banky se naučí na to udělat úvěrový produkt asi tak za pikosekundu.
Když vezmeme průměrnou mzdu uklízečky, plus odvody sociální a zdravotní, plus tři týdny dovolené, plus faktor Středula, plus, že v noci pracuje za příplatky, tak se vám takový robot za uklízečku vyplatí už za čtrnáct měsíců. A teď si v hlavě zkusme vybavit, kdo všechno tady chce protestovat kvůli platům. Robotizace je totiž jednoznačně cesta pro státní sektor a státní příspěvkovky. Soukromé firmy na to přijdou taky raz dva.
S nástupem robotů ovšem vyvstane otázka, co se všemi těmi lidmi? Protože práce pro ně bude stále méně a komunistické školství nám tu zanechalo značně nevzdělanou a nevzdělatelnou skupinu obyvatel v oblasti moderních technologií. V několika státech světa už se experimentálně pokouší o nastavení tzv. nepodmíněného příjmu. Jde o garantovaný příjem pro každého občana, jakousi sociální dávku, ovšem bez jakýchkoliv podmínek.
Nějaký podobný příspěvek, ve výši třeba 12 tisíc, by mohl být řešením. Kdysi, tak před patnácti lety, jsem v jednom z textů o budoucích problémech s robotizací navrhoval, že by mohl stát posílat příspěvek a přidat k tomu pozemek o třech, čtyřech akrech. Aby si na něm občan vypěstoval brambory, jablka, kořenovou zeleninu, cokoliv podle svého uvážení. Což ale není řešení pro lidi ve velkých městech. Tam bude muset dojít k masívnímu vzdělávání v oblasti IT. Kdy u nás jsme šli paradoxně opačným směrem ve světě matematiky jsme zrušili maturitu z matematiky.
Stále větší počet obyvatel napojených na státní rozpočet, státní zaměstnanci, senioři, děti, ženy na mateřské dovolené, zdravotně postižení, nezaměstnaní, to bude do budoucna vnášet také sváry do debaty o tom, kdo má rozhodovat o penězích státu. Berme, že už dnes je jich v našem státě většina.
Samozřejmě se dá předpokládat, že firmy využívající roboty, budou platit vyšší daně. I tak ale na jednom daňovém poplatníkovi a jeho práci s vysokou přidanou hodnotou bude obrazně viset jedno dítě, dva senioři, a tak půlka nezaměstnaného. K tomu ten člověk by rád rodinu s aspoň jedním dítětem a společně s partnerem či partnerkou si vzal hypotéku na byt. Ono totiž, i když je člověk přirozeně solidární, tak ta solidarita má svou mez. A každá mladá rodina se bude zejména ona chtít mít dobře. Tomu se nelze divit a ani to nějak kritizovat.
Co teď s tím? Nezaměstnaní a senioři už dnes ve velké míře naskakují na „řešení“ populistických politiků, kteří ale ve své podstatě slibují jen vyšší daně, a tedy i vyšší míru přerozdělování. A tohle známe už z dob Jana Žižky a jeho kádí. Všichni naházeli své cennosti do společných kádí, no a proč to? Protože ze společného se nejlépe krade. Tisíce kauz s dotačními podvody a šmeliny při výběrových řízeních státních zakázek to jen potvrzují.
Co kdyby se tedy rozhodovalo ve volbách podle toho, kdo se, jak podílí na bohatství státu? Psal jsem ZDE. A podle následujícího klíče? Bereš peníze od státu, penzi, sociální dávky, studuješ, síla tvého volebního hlasu by byla 1,0. Pracuješ pro stát, kraj či obec na úřednické pozici, také 1,0. Pracuješ jako lékař, zdravotní sestřička, učitelka, školník, hasič, síla volebního hlasu 2,0. Zaměstnanec v soukromé sféře by měl sílu hlasu 3,0, stejně tak i podnikatel s daňovým přiznáním od 50 do 250 tisíc odvedených daní. Podnikatel s daněmi nad 250 tisíc by měl sílu hlasu 4,0. Protože, pojďme si říct na rovinu, fakt, že o státních penězích ve velké míře rozhodují právě ti, kteří z nich berou nejvíc, normální a logické není ani náhodou.
Petr Vrabec, publicista
