Článek
Třeba paralyzér. V případě Ukrajiny to byl celý její jaderný program. Násilník samozřejmě tehdy sliboval, že se polepší. A s takovou se i rozešli.
Přestože už jsou roky rozvedeni, muž si najednou vzpomněl, že by chtěl ženu zpátky. Místo dvoření to ale vzal zase po svém. Serval z ní při první příležitosti šaty. V našem fiktivním partnerském případě to byla anexe Krymu a část východní Ukrajiny. Zdejší čeští postprostatičtí obšourníci se pobaveně zasmáli, jeden od té doby si dokonce samolibě přijde vtipný blábolením o pusynách.
Pak si chtěla žena začít s jiným partnerem, v našem případě švarným jinochem NATO! Kvůli tomu se ale exmanžel rozzuřil a ošklivě ženu napadl.
Už tři roky ji brutálně mlátí a určitá část politického publika v čele s počůranou slámou nyní ženě navrhuje, že aby ji exmanžel přestal mlátit, měla by přistoupit na jeho podmínky.
A že on bude do budoucna rozhodovat o tom, s kým se ona bude stýkat. Nejsmutnější na tom celém je, že ta tři roky brutálně třískaná žena na to zřejmě nakonec unaveně přistoupí.
Přátelé, tohle je asi nejpravdivější pohled na celou tu situaci s napadením Ukrajiny. Jestli to ale takhle dopadne, tak po Mnichovu, Vítězném únoru a Pražském jaru si tohle můžeme zaškrtnout jako naši další slavnou zbabělou prohru! Já vím, tady se tomu říká politický pragmatismus. Ale pojďme si tedy k tomu dodat, že spousta zdejších proruských „mírotvorců“ to dělá jen a pouze pro prachy! To nemá s politikou nic společného. O to je ta zbabělost obludnější…
Petr Vrabec, publicista
