Jak se učit češtinu jako předmět: rady a tipy, které vám mohou pomoci

Sama jsem češtinu neměla nikdy příliš v lásce. Přišlo mi učení některých věcí naprosto zbytečné a k ničemu. Nebudu lhát, o některých si to myslím dodnes.

Pokud jste na české základní nebo střední škole, předmět čeština určitě máte ve svém rozvrhu. Pravděpodobně máte také tento předmět rozdělený na literaturu, sloh a mluvnici. Každá z těchto disciplín vyžaduje pro úspěch něco jiného, proto je rozberu zvlášť.

Samozřejmě nejsem žádná expertka na český jazyk, jen s vámi chci v tomto krátkém článku sdílet pár tipů, které mi při učení češtiny pomohly.

Řekla bych, že se lidé v souvislosti s mluvnicí dělí na dva tábory. Pro ten první je mluvnice primitivní a diktáty či doplňovačky jsou pro ně hračka. Ten druhý tábor s tím má naopak velký problém a musí se učit stovky pouček, aby zvládl napsat diktát na trojku.

Já osobně jsem vždycky patřila spíš do té první skupiny. Pokud ale patříte do té druhé, tak se neděste, řeknu vám, jak můžete přestoupit z druhého tábora do prvního.

Dle mého názoru je zásadní rozdíl v tom, že někteří lidé mají mluvnici takzvaně načtenou. Když se totiž pravidelně setkáváte s psaným českým jazykem, tak jste schopni si určité výrazy, čárky, íčka a další věci zažít a zapamatovat. Jakmile se s nimi pak setkáte v diktátu nebo doplňovačce, tak už nad tím nemusíte přemýšlet, protože vám to automaticky vyskočí v hlavě.

Pokud se tedy chcete zlepšit v mluvnici dlouhodobě, tak doporučuji začít číst ve velkém. Jde o nenásilnou cestu, jak nad diktáty a doplňovačkami vyzrát. Přesně tímto způsobem první tábor získává dobré známky.

Je možné, že nechcete věnovat zlepšení v mluvnici takové množství času a jednoduše neradi tolik čtete. V takovém případě vám zase doporučuji udělat velké množství doplňovaček na internetu. Častokrát se totiž všemožné výrazy a chytáky opakují stále dokola a dokola. Když si uděláte třeba 200-300 online doplňovaček, tak věřím, že skoro není možné vás překvapit něčím, s čím jste se ještě nesetkali.

Do mluvnice patří i jiné věci než pouze pravopis. Jde například o určování hlavních vět, větných členů nebo poměrů mezi nimi. A jak se učit tyto věci?

Například já jsem se toto učila vždycky za pomoci online cvičení na webu Umíme česky. Opět tu platí to, že se věty a výrazy začnou časem opakovat. Stačí tedy, když budete dostatečně vytrvalí a procvičovat.

Psaní slohů může být buď velmi jednoduché nebo velmi náročné. Záleží na slohovém útvaru. Úvahu zvládne napsat každý, i vypravování nedělá většině lidí problémy. Jakmile se ale na scéně objeví něco jako líčení, fejeton nebo reportáž, už může být psaní slohu o poznání těžší.

Osobně doporučuji se vždycky u každého slohového útvaru naučit typické znaky a úpravu. Například na stránce statnimaturita-cestina.cz mají jednotlivé útvary pěkně vysvětlené.

Když se naučíte ty typické znaky jako je například čas, ve kterém se píše nebo jazykové prostředky, které se používají, tak sloh nemůžete skoro nikdy zkazit.

Kdysi jsem měla problém u slohů s kreativitou. Šlo o to, že mě nikdy nenapadalo, o čem přesně bych měla psát. Později mi ale došlo, že to není na tom slohu to hlavní. Hlavní je, jestli splníte podmínky pro daný slohový útvar. Váš sloh může být technicky vzato příšerný po obsahové stránce, ale v případě, že splňuje kritéria útvaru, nikdo vám nemůže nic říct.

Literatura je hodně zajímavé odvětví češtiny. Nikdy jsem ji neměla moc ráda, protože tam jde zkrátka o suchou teorii. V podstatě je to dějepis, akorát ta nudnější část bez zajímavostí. Upřímně, koho totiž opravdu zajímá, kdo co kdy napsal? Je mi jasné, že je důležité mít alespoň nějaký všeobecný přehled, proti tomu nic nemám. Když se ale musíme učit 30 básníků z jednoho období, kteří nejsou až tolik významní, tak mi to přijde zbytečné.

Navíc je z literatury povinná maturita. Takže pokud jste ještě nematurovali, tak se na literaturu můžete těšit, jak v didaktickém testu, tak hlavně v ústní části.

Můj názor na povinnou maturitu z literatury je asi jasný. Kdo to kdy vymyslel?

Zatím si tu jenom stěžuji na to, jak učení literatury nedává smysl, a ještě jsem se nedostala k tomu skutečně podstatnému, a tím je, jak se literaturu učit. Stejně jako ostatní humanitní předměty se musíte naučit autory s jejich díly nazpaměť.

Pokud jste doufali, že prozradím způsob, jak si názvy děl odvodit, tak bohužel vás budu muset zklamat. Tady žádný cheat code neexistuje.

No a jak se všechny ty literární věci naučit nazpaměť co nejefektivněji?

Já používám přeříkávací metodu. Ta funguje tak, že nahlas přeříkávám vlastními slovy to, co mám v sešitě. Za ty roky, co tuhle metodu používám se mi velmi osvědčila.

Pokud byste jí třeba chtěli vyzkoušet, tak krátký návod je zde:

Ne každému musí tato metoda vyhovovat. Tuto používám já a chtěla jsem se s vámi o ni podělit. Vím, že mnoho lidí ji občas používá také, takže je pravděpodobné, že tuto metodu znáte. Není až tak těžké na ní přijít svépomocí.

Někteří z vás by mohli říct, že tento článek neobsahuje příliš hodnoty. Dovolím si ale nesouhlasit. Myslím, že pro někoho tento článek mohl být přínosný a třeba někdo z vás některý z tipů využije.

Mějte se pěkně a hodně štěstí s češtinou!

PS: Pokud jste na střední škole, tak bych vám ráda doporučila můj YT kanál Zapamatováno, kde najdete vysvětlující videa ohledně matiky a účetnictví. Budu moc ráda, když ho omrknete, odkaz najdete v autorském profilu.