Článek
Tomáš odešel na krátkou procházku v rakouských Alpách. A už se nevrátil. Dnes po něm zůstaly tři děti, vzpomínky a ticho, které se nedá zaplnit. Na e mail mi před několika týdny přišla zpráva. Psala nám žena, která Tomáše znala dlouhá léta. Nechtěla publicitu. Nechtěla senzaci. Chtěla jen jediné. Aby se na něj nezapomnělo.
A aby se jeho dětem pomohlo. „Byl to jeden z nejhodnějších lidí, jaké jsem kdy potkala,“ napsala. „Nikdy nikoho nenechal na holičkách. Vždycky si našel čas. Na děti, na přátele, na každého, kdo ho potřeboval.“ A pak nám kompletně popsala jeho příběh.
Den, který měl být plný radosti
Byl Silvestr. Rodina vyrazila do rakouských Alp, aby spolu oslavila konec roku. Těšili se na hory, na sníh, na společné chvíle, na klid, který v běžném životě často chybí. Ráno bylo nádherné. Slunce svítilo, vzduch byl čistý, hory působily klidně a bezpečně. Tomáš, který měl hory rád celý život, se rozhodl, že si zatím vyjde na krátkou procházku. Partnerka s nejmladším synem Markem šli lyžovat.
Všichni počítali s tím, že se za pár hodin znovu sejdou. Byl zkušený. Nepodceňoval přírodu. Měl vybavení, znal terén. Podobné túry absolvoval už mnohokrát. Nikdo netušil, že tentokrát to bude jiné. Hodiny ubíhaly. Tomáš se nevracel. Nezvedal telefon. Venku se začalo stmívat. Nejprve přišel neklid. Pak strach. Nakonec panika.
Rozjelo se pátrání. Do hor vyrazili záchranáři, horská služba, vzlétl vrtulník. Partnerka s Markem stáli u okna hotelu a dívali se do tmy. Každý zvuk, každý pohyb světla v dálce v nich probouzel naději. „Teď už ho určitě našli,“ opakovala si v duchu. Ale hodiny plynuly. A zpráva nepřicházela.
Verdikt, který změnil celý jejich život
Krátce před oslavami nového roku zazvonil telefon. Tomáš se nešťastnou náhodou zřítil z turistické trasy. Pomoc už nebyla možná. V jedné vteřině se rozpadl svět celé rodiny. Z plánů na budoucnost zůstaly jen otázky. Z radosti prázdno. Z bezpečí nejistota. Tomáš po sobě zanechal tři děti. Desetiletého Marka, který se připravuje na zkoušky na osmileté gymnázium.
Dvacetiletého Honzu, studenta jaderné fyziky. Dvaadvacetiletou Nikolu, která studuje magisterský obor psychologie. Každé z nich je v jiné životní fázi. Každé řeší jiné starosti. Všechny ale spojuje jedno. Ztratily tátu, který pro ně znamenal celý svět. Nejen oporu. Nejen jistotu. Ale i každodenní přítomnost. Radu. Humor. Povzbuzení.
Člověk, který žil pro druhé
Ti, kdo Tomáše znali, o něm mluví podobně. Byl klidný. Spolehlivý. Ochotný. Miloval hory, kolo, cestování. Ale nejvíc miloval své děti. Všechno, co dělal, dělal pro ně. Aby měly lepší život, než měl on sám. Sám si v životě prošel těžkými obdobími. Nikdy si ale nestěžoval. Vždycky hledal řešení. Vždycky věřil, že věci se dají zvládnout.
A hlavně. Vždycky pomáhal ostatním. Když měl někdo problém, byl první, kdo přišel. Když někdo potřeboval poradit, naslouchal. Když někdo padl, pomohl mu vstát. „Byl to člověk, na kterého jste se mohli stoprocentně spolehnout,“ napsala nám jeho kamarádka. „Takový, jakých dnes už moc není.“ Rodina dnes čelí nejen obrovské bolesti, ale i finanční nejistotě. Studia, bydlení, běžné výdaje. Všechno, co dřív držel pohromadě Tomáš, najednou chybí.
Proto vznikla sbírka, která by jim mohla alespoň trochu ulehčit jejich ztrátu. Ne proto, aby někdo litoval. Ale aby děti měly šanci pokračovat ve svých snech. Studovat. Rozvíjet se. Nebát se budoucnosti. Vybrané peníze pomohou především s jejich vzděláním a základními životními náklady. Dají jim alespoň trochu stability v období, které je pro ně nesmírně těžké.
Pro někoho je pár stovek drobnost. Pro jiného rozdíl mezi klidem a strachem. V tomto případě nejde jen o peníze. Jde o vzkaz. Nejste v tom sami. Někdo na vás myslí. Někdo vám chce pomoci. Tomáš celý život pomáhal druhým. Dnes jeho rodina potřebuje pomoc od nás. A možná právě v tom je ten největší smysl. Že dobro, které člověk rozdával, se k jeho blízkým vrací. I když on už tu s nimi být nemůže.
Zdroje:
autorský text a vyprávění rodiny
