Říkalo se mu český citrón. Kdoulovec býval běžnou součástí venkovských zahrad našich babiček

Když se venku začnou krátit dny a rána jsou studená a vlhká, většina z nás si znovu uvědomí, jak důležitá je imunita. Naši předkové tohle období znali velmi dobře a věděli, že právě podzim je časem, kdy tělo potřebuje posílit. Sáhli proto po tom, co měli po ruce, tedy po ovoci, které si sami pěstovali na zahradách a ukládali na horší měsíce. Některé plody, jako jablka nebo hrušky, zůstaly na našich stolech dodnes. Jiné ale postupně zmizely a dnes o nich ví jen málokdo. Jedním z takových zapomenutých pokladů je i kdoulovec, nenápadné ovoce, které přitom patří k absolutní špičce v obsahu vitamínu C.

Kdoulovce patří mezi okrasné keře, které k nám doputovaly z daleké Asie — konkrétně z Číny, Koreje a Japonska. Dnes už je ale bereme jako samozřejmou součást zahrad i veřejných prostor. Potkat je můžete v parcích, u chodníků i na soukromých pozemcích, kde často stojí samostatně, jindy tvoří nízké živé ploty. Na jaře se kolem nich nedá projít bez povšimnutí. Ještě dřív, než se na větvích objeví první listy, rozsvítí se keř množstvím květů v odstínech lososové, oranžové nebo sytě červené. Rozkvétají hustě, často přímo na trnitých větvičkách, a na pár dní vytvoří obraz, který působí skoro až slavnostně. O to víc zamrzí, že tahle podívaná bývá krátká. Většinou zmizí dřív, než se člověk stihne pořádně nabažit.

Jakmile keře odkvetou, většina lidí jim přestane věnovat pozornost. Jako by po jaru úplně zmizely z dohledu. A přitom je to škoda. Právě na podzim totiž kdoulovce dozrávají a objevují se na nich plody, které se nedají přehlédnout. Mají zelenožlutou až sytě žlutou barvu, tvrdou slupku a tvarem připomínají drobná jablíčka. Syrové se sice jíst nedají, protože jsou výrazně kyselé a trpké, ale jakmile projdou tepelnou úpravou, úplně se promění. Navíc v sobě ukrývají spoustu látek, které tělu prospívají, a byla by opravdu škoda nechat je bez povšimnutí jen proto, že nejsou vhodné k zakousnutí rovnou ze stromu.

Naštěstí se tyhle plody nemusí jen obdivovat na keři. Dá se s nimi pracovat na spoustu způsobů a byla by škoda toho nevyužít. Nejčastěji se z nich připravují domácí sirupy nebo svěží limonády, kterým kdoulovec dodá výraznou vůni a příjemně kyselý tón. Díky vysokému obsahu pektinu se skvěle hodí i do džemů a marmelád, kde pomáhají přirozeně zahustit výslednou konzistenci. Pokud plody nakrájíte na tenké plátky a usušíte, vznikne z nich voňavý čaj, který je nejlepší dochutit lžičkou medu. V menším množství se dají nastrouhat i do sladkého pečení, třeba ke klasickému ovoci do koláčů nebo buchet. A kdo rád zkouší nové věci, může se pustit i do domácího octa nebo likéru. Možností je překvapivě víc, než se na první pohled zdá.

Pokud se někdo rozhodne využít plody kdoulovce v kuchyni nebo třeba v klasickém lidském léčitelství, je dobré mít na paměti jedno důležité pravidlo. Konzumovat lze skutečně jen samotné plody a i ty je nutné ještě před jakoukoli tepelnou úpravou zbavit semen. Právě ta totiž obsahují látky, které mohou být pro lidské tělo nebezpečné. Funguje to podobně jako u pecek některých běžných druhů ovoce, například meruněk, broskví, švestek, třešní nebo višní, u nichž se o jejich konzumaci také dlouhodobě nedoporučuje uvažovat. Stejné toxické sloučeniny se nacházejí i v semenech kdoulovce. Pozor je potřeba dávat také na listy a kůru keře. Ty už jsou jedovaté úplně a k žádnému užívání se nehodí.

Právě kvůli výrazné kyselé chuti a vysokému obsahu vitamínu C se těmto plodům někdy přezdívá české nebo severské citróny. U některých odrůd je přitom „céčka“ dokonce víc než u klasických citrónů, klidně i dvojnásobek. Nejde ale jen o vitamín C. Tyto drobné plody v sobě ukrývají také celou řadu minerálů, jako je vápník, železo, draslík nebo měď, a nechybí ani vitamíny skupiny B, vitamín A či esenciální aminokyseliny. Právě díky tomuto složení jsou považovány za cenný zdroj vlákniny, bílkovin a dalších látek, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví.

Kdoulovec má v lidovém léčitelství své pevné místo už po generace. Naši předkové ho používali při kašli a potížích s dýcháním, ale i při chudokrevnosti, bolestech kloubů nebo svalů. Pomáhal také při oslabených játrech, slezině a býval spojován se zlepšením krevního oběhu. Přitom nejde o žádnou choulostivou rostlinu, spíš naopak. Pěstování kdoulovce je překvapivě jednoduché a zvládne ho i ten, kdo se zahradou teprve začíná. Je odolný, plně mrazuvzdorný a nijak si nepotrpí na speciální půdu, častou zálivku ani přehnané hnojení. Péče je minimální, ale odměna o to větší, tedy krásný keř, který potěší na pohled i svou užitečností.

Zdroje použité ke zpracování textu:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdoulovec