Článek
Za svou kariéru vděčil Capone svému mentorovi Johnnymu Torriovi. Ten ho přivedl do Chicaga, dal mu místo po svém boku a učil ho mafiánskému řemeslu – od úplatků až po vyjednávání s konkurencí. Torrio byl mozek, Capone síla. Oba nejspíš stáli za objednávkou vraždy svého bosse Jima Colosima, který odmítal zapojení gangu do kšeftování s alkoholem po vyhlášení prohibice v roce 1920.
V roce 1925 se ale všechno změnilo. Torrio se stal terčem atentátu, když na něj v garáži spustili palbu muži konkurenčního gangu. Přežil jen o vlásek. Když se zotavil, rozhodl se odejít do důchodu – a vedení celé chicagské mašinerie svěřil mladému Caponemu. Právě tím okamžikem se z „učně“ stal nezpochybnitelný boss města. Brzy začal tvrdě potlačovat konkurenci. Podniky, které od něj odmítaly kupovat nelegální alkohol, často vyletěly do povětří, obětí byly během let desítky.
Rodina nade vše
Ačkoliv byl Capone symbolem mafiánského násilí, doma působil jinak. Byl synem italských přistěhovalců – otec kadeřník, matka švadlena – kteří mu dali silný pocit rodinné sounáležitosti. V roce 1918 se oženil s Mae Coughlinovou, Irkou, která mu zůstala věrná až do konce života. Oba manželé Caponovi se hlásili ke katolické víře a Al často vystupoval jako prostý, poctivý, věřící obchodník. Po vypuknutí hospodářské krize dokonce na vlastní náklady otevřel polévkárnu, kde nezaměstnaní dělníci dostávali zadarmo najíst.
Jejich jediný syn, Albert Francis „Sonny“, se narodil částečně hluchý a Al ho bezmezně miloval a chránil. Sonny nikdy nešel ve stopách otce: vystudoval, měl čtyři dcery a žil spíše v ústraní. Jediný stín přišel v roce 1965, kdy byl odsouzen za daňový podvod. Zemřel v roce 2004 v úctyhodných 85 letech.
Špagety, doutníky a bílé obleky
Capone miloval italskou kuchyni, hlavně špagety s masovými kuličkami, rajčatovou omáčku s česnekem a červené víno. Do vězení mu později rodina posílala balíčky s těstovinami a olivovým olejem, na sklonku života si prý nejvíc pochutnával na zmrzlině. Ve společnosti byl posedlý stylem. Bílé klobouky, drahé obleky, zlaté prsteny a doutníky byly jeho poznávacím znamením. Na večírcích utrácel za jazz, šampaňské i tanečnice. Číšníci a barmani od něj často odcházeli s dýškem ve výši stovek dolarů. To všechno nebyla jen marnivost – Capone si cíleně budoval image před médii. Věděl, že novináři sledují každý jeho krok, a proto se stylizoval do role „gentlemana“ a úspěšného podnikatele, který stojí nad obyčejnými gangstery. Přes jakkoliv luxusní životní styl se nikdy neodvážil do letadla – létání se bál k smrti. Raději si s přáteli pronajímal lůžkový vůz vlaku a trávil celé dny vyjížďkami po americkém venkově.
Sebevědomý, drzý, perfektně oblečený i při zatýkání. Takový byl na vrcholu sil Al Capone.
Obvinění z potulky
Kuriózní historka pochází z Floridy. Capone vlastnil luxusní vilu v Miami, na účtech měl miliony dolarů a na zahradě pořádal okázalé večírky. Přesto ho místní úřady jednou zadrželi pro údajnou potulku – podle zákona mohl být každý „bez legitimního zaměstnání“ ve státě označen za tuláka. Absurdita byla očividná: muž, který byl jedním z nejbohatších Američanů své doby, rozhodně nebyl pobudou. Úřady ale ohly zákon tak, aby se zbavily z jejich pohledu nebezpečného zločince. Obvinění ale neobstálo a Capone musel být záhy propuštěn. Ze stejného důvodu se ho pokusili už dříve zatknout ve Filadelfii, tehdy ale u něj našli nelegálně drženou zbraň a tak skončil skoro na rok ve vězení.
Masakr na sv. Valentýna
V únoru 1929 se Chicago probudilo do šoku: v garáži na North Clark Street leželo sedm mrtvých mužů, těla rozstřílená k nepoznání. Všichni patřili ke konkurenčnímu gangu George „Bugs“ Morana a střelci na sobě údajně měli policejní uniformy. Ačkoli Capone byl tou dobou „na dovolené“ na Floridě a přímé důkazy se nikdy nenašly, veřejnost i policie byli přesvědčeni, že stál za celou operací. Masakr na sv. Valentýna se stal symbolem brutality mafiánské éry a definitivně upevnil Caponeho pověst jako nelítostného zabijáka. V té době mu bylo čerstvě teprve třicet let.
Luxusní vila, kterou si Al Capone pořídil na Floridě.
Pád legendy
Al Capone se dlouho zdál nedotknutelný. Policie ho podezírala z vražd i pašování alkoholu, ale chyběly přímé důkazy. Snažil se penězi získat na svou stranu politiky i příslušníky policie. Nakonec na něj úřady našly účinnější zbraň – daně. V roce 1931 byl odsouzen k jedenácti letům vězení za daňové úniky a zaplacení obrovských pokut. Nejprve si trest odpykával ve věznici v Atlantě, později byl kvůli svému vlivu na spoluvězně převezen do nově otevřeného Alcatrazu. Tam už nemohl nikomu diktovat a stal se jen číslem mezi stovkami jiných.
Za mřížemi se začal naplno projevovat neléčený syfilis, který pomalu ničil jeho mozek. Trpěl bolestmi, ztrácel paměť a propadal se do stavu, kdy působil spíš jako dezorientovaný stařec než obávaný gangster. Po sedmi letech byl propuštěn předčasně – jeho zdravotní stav byl beznadějný. Zbytek života strávil ve své milované luxusní vile na Palm Islandu na Floridě. Často bloumal po zahradě, občas si hrál se svými vnučkami, ale jeho mysl byla stále více zakalená. Ze světa odešel v roce 1947, ve věku pouhých 48 let, na selhání srdce. Z někdejšího krále podsvětí zůstala troska, jejíž jméno se stalo synonymem pro éru prohibice a mafie.
Zdroje:
