Článek
Domácí liga často nabízí jen velmi chabé představení, které svojí kvalitou uspokojí jen skalní fanoušky. Není se pak čemu divit, když i vystoupení na mezinárodní scéně zanechá jen značně rozpačitý dojem. Pojďme však zápas od zápasu.
Vrcholem domácí sezony bylo určitě derby mezi FC Pravda a láska a Spartakem Našilidi, který byl od počátku považován za favorita. Jednak se těší mnohem větší podpoře fanoušků, navíc za něj nastoupilo mnoho ostřílených borců, včetně několika naturalizovaných cizinců. Hrající trenér Ondřej Bláboliš fanouškům slíbil atraktivní fotbal, před nímž bude i Lionel Messi blednout závistí. FC Pravda a láska se navíc zbavili dlouholetého kapitána a většinu zápasu strávili v hlubokém obranném bloku bez sebemenší známky kreativity. Chvílemi to dokonce vypadalo, že na hřišti snad ani nejsou. Z jejich řad vyčníval pouze postarší útočník Jenerál, který za FC prý původně nastoupit vůbec nehodlal. Prokázal však překvapující tah na branku a snahu nabíhat si do volných prostorů.
Bohužel se záhy ukázalo, že hra Spartaku do značné míry zaostává za sliby, kterými diváky navnadil hrající trenér Bláboliš. Což o to, o individuality neměl jeho tým nouzi. Jejich výkon měl ovšem k týmovému pojetí daleko, někteří hráli především sami na sebe a počínání jiných vzbuzovalo pochyby, zda si vůbec přečetli pravidla. Levé křídlo Tomio Okamurovič, zapůjčený na hostování z CSKA Moskva, neustále častoval protihráče rasistickými urážkami a námitky rozhodčího odbýval poukazem na svobodu slova. Jednou se však zapomněl a zakryl si při pronášení nadávek rukou ústa. To se nesmí, a proto byl nemilosrdně vyloučen. Totéž hrozilo i levému wingbekovi Adolfu Rajchlovi. Kdykoliv mu protihráč sebral míč, pokřikoval, že je právník, a dožadoval se jeho vrácení. Také se neustále domáhal výměny triček, stahoval si vlastní trenky, a byl proto raději vystřídán.
Naděje zpočátku vyvolávalo počínání mladého útočníka Mourka. V první desetiminutovce předvedl několik driblinků a zdálo se, že hraje pro diváky. Brzy se však ukázalo, že jeho hra je sice efektní, nikoliv však efektivní. O možnosti, že je možné spoluhráčům přihrát, nejspíš nikdy neslyšel. Navíc se dopustil několika hrubých faulů a občas si dokonce okopával kotníky se spoluhráčem Okamurovičem.
Největším zklamáním byl výkon Filipa Al Osmaniho, do nějž přitom kapitán Bláboliš vkládal tolik nadějí. Vyprávěly se totiž hotové zkazky o tom, jaké kousky předváděl v iránské lize, odkud k nám přestoupil. Fanoušci soupeře si z něj již před výkopem tropili šprýmy, má prý údajně natolik výbojně vystrčenou tu svoji ostře řezanou bradu, že je prakticky vyloučeno, aby se nedostal do ofsajdu, kdykoliv vstoupí na útočnou polovinu. Bohužel nebylo možné tuto zajímavou teorii ověřit v praxi. Ukázalo se totiž, že Bláboliš podcenil skauting a naletěl Al Osmaniho agentům. Hvězdný player se sice před zápasem ochotně fotil s nesčetnými fanynkami, když se však převlékl do dresu a zjistil, že má nastoupit proti dospělým hráčům, udělalo se mu mdlo a raději se stáhl do VIP baru. Katastrofou pak zaváněl i výkon defenzivních řad. Dirigovat je měl borec známý pod přezdívkou Nastrčený Jarek. Ten se však, ač obránce, pohyboval neustále v postavení mimo hru.
Dlouho to vypadalo, že utkání směřuje k bezbrankové remíze. V nastaveném čase se ovšem útočník Jenerál rozběhl, čímž všechny zaskočil. Zareagovat dokázal pouze Mourek, který mu neváhal skočit pod nohy a zákeřně jej srazil. Sudí tento faul kupodivu přehlédl. Zasáhl však VAR a rozhodčí následně nemilosrdně ukázal na značku pokutového kopu. Mourek se pokusil situaci zachránit tím, že schoval míč a vykřikoval, že Jenerál nemá po hřišti co běhat a pokud je faulován, může si za to sám. Kapitán Bláboliš se nakonec s rozhodnutím arbitra smířil, meruna, kterou Jenerálovi podal, však byla píchlá. K překvapení všech Jenerál i tak dokázal vsítit branku.
Vzhledem k výše uvedenému nepřekvapí, že příznivci naší kopané nevzhlíželi k šampionátu v Ankaře, kde nás Blábolišův manšaft reprezentoval, s kdovíjakými nadějemi. Dlouho to vypadalo, že se mistrovství ani nezúčastníme. Ukázalo se totiž, že dlouhodobě neplatíme příspěvky mezinárodní federaci. Bláboliš se vymlouval, že jsou příliš vysoké, jsme chudá země a naši diváci mají přeci při každém utkání nárok na klobásu z Kosteleckých uzenin zdarma. A to něco stojí, to dá rozum. Nakonec se nad námi federace smilovala a byli jsme připuštěni výměnou za slib, že příště už dozajista zaplatíme. A slibovat, to, jak jsme viděli, Bláboliš umí krásně. Hrající kapitán měl možnost do svého mužstva kooptovat i hráče z týmu Pravdy a lásky, touto možností však pohrdl a místo toho vyztužil obranné řady hráčkou jménem Monike. Tento pokus vyjít vstříc mrzkým požadavkům mezinárodní federace na genderovou rovnoprávnost však skončil neblaze. Monike si totiž vstřelila vlastní gól už v páté minutě, a ani po zbytek zápasu nebylo jasné, zda si uvědomuje, za jaký tým vlastně hraje.
Šampionát tak ukázal, že je to s naší kopanou zlé a její výkony mají k modernímu pojetí velmi daleko. Báchorky trenéra Bláboliše o tom, že si po zápase na rautu pěkně poklábosil s předsedou mezinárodní federace a ten si od něj dokonce vyprosil recept na ruské vejce, naše fanoušky rozjařily jen nepatrně. Bude tudíž třeba zlepšit práci s mládeží a doufat, že se během následujících čtyř let objeví nadějní hráči, kteří převezmou otěže od současné, již poněkud vyčpělé reprezentace. Hlavně aby se někdo nepokusil přivolat na pomoc odborníky ze zahraničí, zejména je nutné vystříhat se pozvání mudrců z východu.
Tento text je satirický a jakákoliv podoba s existujícími osobami či událostmi je čistě náhodná.
