Istrie: byzantské poklady, český génius a město, které vstalo z mrtvých

Chorvatsko má občas poněkud pošramocenou pověst. Pravda, v sezóně jsou tu davy lidí, ceny už se vyrovnávají těm na italském pobřeží Jadranu a mnohdy je i předčí. Jenomže pořád je to to staré dobré Chorvatsko. Čevapi, ražnjiči či čerstvá ryba na talíři, vynikající zmrzlina nebo sklenka vychlazené malvazije, borovice, cikády a smaragdové moře. A kromě pláží je tu i spousta zajímavostí.

Poreč – vzpomínka na Byzantskou říši

Malebností Poreč slavnější Rovinj nepochybně nepřekoná, i když podobně jako v případě výše zmíněného města se stará část Poreče plná křivolakých uliček rozkládá na poloostrově. Poreč má však něco navíc. A tím bonusem je Eufrazijova bazilika. Základy první křesťanské svatyně sahají na počátek 4. století, tento původní kostel však brzy přestal stačit, a tak nechal v 6. století biskup Eufrazijus zahájit stavbu současné baziliky. Ta je vyzdobena krásnými mozaikami, které připomínají slavnější mozaiky v italské Ravenně a dost možná je vyhotovili i ti samí umělci. Součástí komplexu je ještě atrium, baptisterium a renesanční zvonice, odkud je krásný výhled. Nejstarší částí je pak oratoř sv. Maura postavená původně jako domácí modlitebna na konci 3. století. Bývala součástí soukromého domu a věřící se tu scházeli tajně, jelikož v těch dobách byli křesťané ještě pronásledováni.

Téměř zapomenutý vynálezce

Vnitrozemí Istrie nabízí několik pozoruhodných středověkých městeček. Nejvyhlášenějším z nich je pravděpodobně Motovun. Nachází se na kopci obklopeném vinicemi a z parkoviště doveze zájemce nahoru místní kyvadlová doprava. Dochovalo se středověké opevnění včetně gotické brány a také renesanční lodžie. Stoupáme-li vzhůru k náměstí Trg Andrea Antico míjíme vinotéky i krámky nabízející produkty z místních vyhlášených lanýžů. Pamětní deska umístěná na jednom z domů by tak mohla návštěvníkově pozornosti snadno uniknout. A protože jsme hrdí Češi, minout bychom ji neměli.

Oznamuje totiž, že v dotyčném domě pobýval Josef Ressel, amatérský vynálezce a konstruktér. Slovo amatérský vyjadřuje nikoliv jeho schopnosti, ale to, že vynalézal ve volném čase. Povoláním byl totiž lesník a v letech 1835–1843 měl na starosti místní lesy. Technika jej vždycky zajímala, patentovat si nechal například válečkové nebo kuličkové ložisko. A také lodní šroub. Inspirací mu byl řecký myslitel Archimedes, jenž šroub používal k čerpání vody. Ressel se jej objevně rozhodl použít k pohonu lodi, průkopnické bylo i jeho umístění mezi kýl a kormidlo. Patentovat si ho nechal v roce 1827, loďaři se jej však báli v domnění, že by šroub komplikoval kormidlování. Ressel se rozhodl demonstrovat praktičnost svého vynálezu prostřednictvím parníčku Civetta v nedalekém Terstu. Bohužel prasklo potrubí kotle, za což šroub pochopitelně nemohl. Demonstrace tak dopadla neúspěšně a úřady další pokusy zakázaly.

Resselovo jméno tak upadlo v zapomnění. Sháněl mecenáše a jistý Louis Bauer mu nabídl zprostředkovat kontakty s pařížským podnikatelem Mallarem, který si však vynález nechal ve své vlasti zaregistrovat na své jméno. Britové vypsali tehdy ohromnou odměnu 20 000 liber pro toho, kdo prokáže autorství vynálezu pro lodní pohon. Shrábnul ji ovšem jistý F.P. Smith a 4 další vynálezci. Ressl sice do soutěže svoji dokumentaci také poslal, ta se však cestou záhadně ztratila. Zemřel v chudobě ve slovinské Lublani v důsledku malárie.

Město, které skoro zemřelo

Motovun je možná známější, Grožnjanu se ale podle mého názoru nevyrovná. Ten sice není tak fotogenický při pohledu zdálky, ale jeho uličky si v ničem nezadají s půvabem toskánských či provensálských středověkých vesniček. Založil ho patriarcha z Aquileie, později byl ovládnut Benátčany, kteří ho opevnili.

V celém kraji žilo až do konce války především italské obyvatelstvo. Po Mussoliniho pádu zahájili partyzáni etnické čistky. Těm sice učinili dočasně přítrž Němci, kteří Italy nahradili, oblast okupovali a pro změnu vraždili každého, kdo upadl do podezření, že s partyzány spolupracuje. Vyřizování účtů pak pokračovalo po válce. Podobně jako v nedalekém slovinském Krasu je zdejší podloží geologicky tvořeno vápenci. Ve zdejších skalách je mnoho podzemních prostor s úzkým vertikálním vstupem. Říká se jim foibe, což je odvozeno z latinského fovea neboli jáma. Tyto jeskyně byly využívány během rudého teroru k likvidaci obětí, které tak beze stopy zmizely pod zemí. Do těchto jam byli vhazováni mrtví, mnozí z nich ale i zaživa. Ve tmě jeskyně pak pomalu umírali ve tmě s přeráženými kostmi na hromadě dalších mrtvých těl. Odhadovaný počet obětí těchto masakrů se pohybuje mezi pěti a sedmnácti tisíci.

Z Grožnjanu lidé zmizeli. Byli buď na útěku nebo mrtví. Zdálo se, že zemře i město samo. Zachránili ho umělci. Dnes je tu na 35 galerií a každé léto se tu pořádá letní hudební škola. Uličkami se báječně bloumá, o nohy se vám budou otírat lenivé kočky, z mnoha míst je krásný výhled do kraje a návštěva Grožnjanu by nebyla úplná, pokud bychom neochutnali nějaké místní víno.

COLLECTIF. Croatie (Guides Verts) (French Edition). Michelin Editions des Voyages, 2009. ISBN 9782067139121.

BOUSFIELD, Jonathan. Chorvatsko. Přeložil Jan SLÁDEK, přeložil Pavlína SLÁDKOVÁ. Jota - Průvodci. Brno: Jota, 2007. ISBN 9788072175352.

RYCHLÍK, Jan a PERENĆEVIĆ, Milan. Dějiny Chorvatska. Dějiny států. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-758-5.

HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. 6. díl. Praha: KTN K.E. Macana, 2001.