Vítejte na Vrcholcích Evropy

Picos de Europa v překladu znamená „Vrcholky Evropy. V historii se jmenovalo toto pohoří různě, současný název se definitivně vžil až v 19. století. Údajně ho vymysleli námořníci vracející se domů z dalekých krajů. Zdaleka viditelné štíty jim ukazovaly, že se břehy starého kontinentu blíží. Podle staré řecké pověsti využil nepřístupných údolí mocný Zeus, aby zde ukryl princeznu Europu, kterou unesl fénickému králi Agenorovi. I když svádí tuto legendu propojit s názvem pohoří, žádná skutečná souvislost nejspíš neexistuje.

Pohoří se nachází na rozhraní tří autonomních oblastí: Kantábrie, Asturie a Leonu. Najdeme tu dramatické vrcholy, romantické kaňony a malebná zelená údolí. Nejvyšší vrchol Torre de Cerredo dosahuje 2650 metrů nad mořem. V roce 1995 bylo celé pohoří prohlášeno národním parkem. Navzdory tomu, že časopis Time Out letos vyhlásil Picos de Europa nejatraktivnější lokalitou na světě, tu na většině míst davy turistů zatím nepotkáte. A navíc se nachází jen pár desítek kilometrů od pobřeží Atlantiku.

I když platí, že počet návštěvníků je výrazně nižší než ve většině alpských středisek, je při plánování cesty dobré myslet na to, že zdejší infrastruktura není na příliv návštěvníků zatím příliš připravena, a proto je dobré si některé návštěvy rezervovat předem. Platí to zejména pro lanovky. První vás z Fuente Dé zaveze o 900 metrů výše na divokou skalnatou planinu posetou krátery, odkud se vám otevře úžasný výhled na celé pohoří. Podzemní lanovka z Puente Poncebos (Funicular de Bulnes) dopraví návštěvníky do odlehlé horské vesnice Bulnes, odkud se naskytne ikonický výhled na symbol pohoří Naranjo de Bulnes. Kapacita obou lanovek je dost nízká, v Puente Poncebos se navíc špatně hledá místo na zaparkování.

Velmi oblíbené jsou i kaňony Desfiladero de la Hermida, Desfiladero de los Beyos a zejména Garganta del Cares. Ta nabízí 12 kilometrů dlouhou trasu úchvatnými scenériemi mezi vesnicemi Puente Poncebos a Caín, kterou lze absolvovat při troše snahy tam i zpět během jediného dne. Hloubka kaňonu vinoucího se na úpatí Torre de Cerredo dosahuje až několika set metrů. Návštěvník prochází po úzké stezce vystřílené do skály na počátku 20. století při stavbě kanálu přivádějícího vodu do vodní elektrárny. Uvážíme-li v jakých drsných podmínkách stavba probíhala, nezbývá než stavitele obdivovat. Však si také vyžádala 11 obětí. Na celé trase se nachází 71 tunelů.

Jestliže obecně platí, že na většině míst v Picos de Europa se lze vyhnout snadno masovému turistickému ruchu, neplatí to pro oblast Lagos de Covadonga, kde se nachází dvě překrásná ledovcová jezera. Je tu totiž také poutní bazilika, která je jedním z nejposvátnějších míst v zemi. V roce 722 tu totiž vizigótský šlechtic Pelayo porazil Araby. Uhájil tak nezávislost severního Španělska, založil Asturské království a vlastně zahájil reconquistu. Než byl celý Pyrenejský poloostrov zpět v křesťanských rukou trvalo ovšem až do roku 1492.

Podle soudobých, ne zcela věrohodných zdrojů, disponoval Pelayo pouze třemi stovkami bojovníků. Nalákal několika tisícové arabské vojsko do úzkého údolí. Jeho vojáci se schovávali v jeskyních a ve vhodný okamžik na nepřátele zaútočili. Muslimům nebyla jejich početní převaha nic platná a křesťané je zmasakrovali. Mnoho prchajících pak dorazili vesničané. Arabové líčili bitvu u Covadongy jako bezvýznamnou šarvátku, křesťané naopak jako bod obratu ve válce proti nevěřícím, v níž do té doby pouze prohrávali.

Kolem baziliky se rozkládají obrovská parkoviště, i tak se v sezóně volné místo hledá jen stěží. K jezerům je během hlavní sezóny zakázán vjezd soukromých automobilů a je třeba využít buď místní kyvadlovou autobusovou dopravu (nutná včasná rezervace) a nebo jen o málo dražší taxislužbu.

V horách se nachází i několik půvabných městeček. Starobylé Potes se starými domy s balkony rozloženými podél říčky je střediskem východní části pohoří. Poblíž najdeme mozarabský kostel Santa Maria de Lebeña z 10. století a poutní baziliku Santo Toribio de Liebana ukrývající údajně největší úlomek pravého kříže. Cangas de Onís nacházející se na západě pohoří se naopak může pochlubit pěkným římským mostem.

Na své si, jako všude ve Španělsku, přijdou i milovníci dobrého jídla. Mísí se tu kantabrijská, kastilská a asturská kuchyně. Milovníci sýrů by neměli vynechat štiplavý plísňový sýr cabrales. Při cestování po horských silnicích je třeba být neustále ve střehu, neboť kdykoliv se za zatáčkou může vynořit stádo krav či ovcí. Unavený řidič je pak ale odměněn šťavnatým steakem nebo vynikajícím jehněčím. Milovníci ryb si mohou dát ančovičky dovezené z kantabrijského pobřeží či solenou tresku bacalao al pil pil vařenou s paprikou a česnekem. Fabada asturiana jsou fazole dušené s různými druhy uzenin a vepřovým.

Jestliže máme Španělsko spojené především s vínem, pro zdejší kraj to tak docela neplatí, i když v oblasti Liébany vinice najdeme. Králem zdejších hospod je ovšem sidra, zkvašený jablečný mošt. Je to čistě přírodní produkt. Nechává se prokvasit do sucha a je proto alkoholičtější než francouzský cidre. Obsahuje totiž nějakých 5 – 6,5 % alkohoku. Na rozdíl od něj také nemá žádné bublinky. Jeho chuť je kyselá, nalévá se z výšky a pije se ze sklenice naráz než opadne pěna. Tak na zdraví!

UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. 3., dopl. vyd. Přeložil Simona BINKOVÁ. Dějiny států. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-836-5.

COLLECTIF. Guide Vert Espagne. Michelin, 2026-03-20T00:00:00+01:00. ISBN 9782067273306.

https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-nejkrasnejsi-mista-sveta-slibuji-zazitek-ktery-stoji-za-to-zebricku-vevodi-spanelske-pohori-40569946?hl=en-US