Článek
Býčí zápasy mají pravděpodobně své kořeny již na úsvitu antiky, v časech minojské Kréty. Tehdy ovšem nešlo o život býkům, ale skokanům, kteří metali salta přes jejich rohy. Dnes máme tuhle zábavu spojenou především se Španělskem. Tamější krvavá korida není příliš sympatickou kratochvílí a popularitu pomalu, ale jistě ztrácí i na Pyrenejském poloostrově. Doby jejího zaníceného obdivovatele Ernesta Hemingwaye jsou už prostě nenávratně pryč. Zabíjet zvířata jen tak pro zábavu krvelačného publika se dnes zdá jako obskurní vzpomínka na barbarskou minulost lidstva, asi tak jako gladiátorské zápasy, které také dávno vyšly z módy.
Méně známé ovšem je, že soupeření s býky pěstují i ve Francii, přesněji řečeno v Provence a sousedním Languedocu. Zdejší forma býčích zápasů se ale od koridy podstatně liší. Říká se jí course camarguaise. Název je odvozen od oblasti Camargue v deltě řeky Rhôny, v níž se pasou polodivocí koně a býci, chovaní v takzvaných manades.
Gardian a jeho býk, Camargue
V Nîmes a Arles se během roku konají slavnosti zvané ferias. Jde vlastně o jakousi francouzskou obdobu španělských býčích slavností. Ferii často zahajuje abrivado. Stádo býků ženou ulicemi města až do arény gardians a předvádějí divákům, jak je dokážou ovládat. Gardians jsou vlastně jakousi provensálskou obdobou amerických kovbojů. V minulosti žili v deltě v chatrčích uplácaných z hlíny nazývaných cabanes a do města jezdili jen o slavnostech. A pořádně se na to vždycky vyšňořili. Nikdy nebyli bohatí a jejich práce byla těžká. Slavnostní kroj mají ale možná právě proto jaksepatří švihácký, snad aby v něm obloudili nějaké děvče z města, které by se jim pak v deltě staralo o prostou domácnost. Bílé kalhoty s černými lampasy, bílá košile s černou vázankou a velurovým sakem stejné barvy, na hlavě černý nebo krémově zbarvený klobouk.
Na ferii sice dojíždějí i toreadoři ze Španělska, ale Provensálci mají i svoji vlastní formu býčích zápasů, které se říká course camarguaise. Nejstarší zmínky o ní sahají do 12. století. Do dnešní podoby se ustálila v 19. století. A je to, na rozdíl od španělské corridy, zábava nekrvavá. Jejím hlavním hrdinou není toreador, ale býk. Zdejší býci jsou o něco menší, avšak daleko čipernější než jejich hispánští kolegové a rohy mají stočené k sobě ve tvaru lyry, nikoliv od sebe. Býk má uvázané stužky na čele a rozích. Proti němu nastupují odvážlivci, kterým se tu říká raseteurs. Jejich počet závisí na velikosti arény. Jsou oblečeni celí v bílém a jejich úkolem je strhnout stužky z býčí hlavy. Za každou stužku získávají určitý počet bodů, ty se jim pak zapisují do dlouhodobé soutěže. Ta má několik úrovní, ta nejvyšší se pyšní názvem La trophée des As.
Raseteurs musí být nejen odvážní, ale také velmi pozorní a hbití, aby dokázali přeskočit bariéru a uniknout tak z dosahu býčích rohů. V aréně se postupně objeví několik různých býků a každé zápolení trvá čtvrt hodiny. Když boj skončí, býk se vrací ke svému stádu na pastvinu, zatímco raseteurs se snaží popadnout dech. Navzdory odvaze raseteurs je to ale býk, jehož jméno je na plakátech napsáno tučným písmem. Pokud ubrání své trofeje po dobu celých 15 minut, vítězství patří jemu a spolu se svým majitelem získává uznání i potlesk publika. Zvlášť oblíbení býčí bojovníci jsou prý dokonce pohřbíváni s hlavou otočenou k moři.
KAŠPAR, Zbyněk. Kruté příběhy sladké Francie. Praha: Garamond, 2017. ISBN 978-80-7407-365-6.
https://www.camarguegardoise.com/index.php/Patrimoine%20culturel?idmetacontenu=46&idpage=4&utm_source=chatgpt.com
https://www.provence-camargue-tourisme.com/la-destination-terre-dargence/la-camargue/decouvrez-le-taureau-de-camargue-traditions-et-culture/?utm_source=chatgpt.com
https://lacoursecamarguaise.fr/index.php/fr/?utm_source=chatgpt.com
https://mejanes-camargue.fr/fr/domaine-la-camargue?utm_source=chatgpt.com
