Článek
V roce 1870 vypukla prusko-francouzská válka, která skončila katastrofální porážkou Francie. Porážku neustál režim nepopulárního Napoleona III. a ve Francii tak vládu císaře nahradila republika. Francie musela platit reparace a dva původně francouzské regiony, Alsasko a část Lotrinska byly připojeny k čerstvě sjednocenému Německu. Právě tehdy se utužilo francouzsko-německé nepřátelství, které pak v následujícím století přispělo ke zrodu dvou světových válek. Jenomže vítězství Bismarckových armád nemělo dopad pouze na velké dějiny, ale ovlivnilo i mnoho obyčejných lidských osudů. A také ve svém důsledku vedlo ke vzniku nejznámějšího cyklistického závodu na světě.
Nejznámější obětí poválečné francouzské protiněmecké hysterie byl Alfréd Dreyfus, důstojník francouzské armády původem z alsaského města Mulhouse. Byl křivě obviněn ze špionáže ve prospěch Německa, přičemž hlavní důkazy svědčící v jeho neprospěch se ukázaly být jeho německý přízvuk a židovský původ. Antisemitismus byl v oněch časech v módě, a tak mnozí nepochybovali. Otázka jeho viny či neviny hluboce rozpoltila francouzskou společnost a důsledky tohoto rozdělení pak víceméně trvaly až do druhé světové války a do značné míry paralyzovalo francouzskou politickou scénu.
V čele Dreyfusových zastánců stál slavný spisovatel Emile Zola. Ten za svůj postoj zaplatil vysokou cenu. Rozpoutala se proti němu veřejná štvanice, poštou mu chodily balíčky plné exkrementů a byl dokonce odsouzen na jeden rok vězení, takže odešel do anglického exilu. Dreyfusovo osvobození, jehož se nakonec podařilo dosáhnout, nenávist proti jeho zastáncům nikterak neumenšilo. Zola se sice mohl z Anglie vrátit, ale přivítala jej atmosféra plná zášti. Katolický deník La Croix mu věnoval celou dvojstranu opatřenou milým titulkem „Rozpárejte ho a vykuchejte“. Věru krásná ukázka křesťanské lásky k bližnímu. Výhrůžky smrtí se množily a před Zolovým domem byla dokonce objevena bomba. V katolických „vlasteneckých“ rodinách se v té době nočníku říkalo zola.
Smrt si proslulého romanopisce našla v roce 1902. Příčinou byla otrava kysličníkem uhelnatým a za viníka byl označen netáhnoucí komín. Do podezření upadla i Zolova manželka Alexandrine, byť i ona se přiotrávila. Začalo jí být ale špatně a v domnění, že snědla něco zkaženého, odešla na záchod, kde setrvala asi tři čtvrtě hodiny, což jí zachránilo život. K podezření, které na ní ulpělo, přispěl především fakt, že její manželství se Zolou bylo bezdětné a romanopisec žil navíc v paralelním vztahu s ženou o osmnáct let mladší, pradlenou Jeanne Rozerotovou, s níž měl dva syny. Důvody k manželčině nelibosti by se tudíž našly. Jenomže pravda byla nejspíš někde jinde.
V roce 1927 se jistý Henri Buronfosse, kamnář, jenž se v roce 1902 účastnil oprav domu sousedícího se Zolovým, doznal před smrtí svému příteli, že komín ústící do Zolovy ložnice ucpal záměrně. Byl členem antisemitské Ligy vlastenců a spisovatele z duše nenáviděl, zlomyslně se rozhodl ho vykouřit, aniž by ho napadlo, jak fatální důsledky to bude mít. Vyděšení pachatelé samozřejmě po spisovatelově smrti předmět, jímž průduch zakryli, odstranili a komín tak v průběhu následných policejních rekonstrukcí normálně fungoval.
Vedlejším produktem Dreyfusovy aféry byl ostatně i vznik slavného cyklistického závodu Tour de France. Cyklistika byla na přelomu 19. a 20. století velmi populární a cyklistický časopis Le Vélo patřil mezi populární periodika. Redakce časopisu stála na Dreyfusově straně, což se však nelíbilo významnému inzerentovi, výrobci automobilů Julesi-Albertu de Dionovi. Stáhl svoji inzerci a rozhodl se založit konkurenční časopis L’Auto-vélo. Ten však zpočátku ekonomicky strádal. Jeden ze zaměstnanců, Géo Lefèvre navrhl proto šéfredaktorovi Henri Desgrangeovi organizaci etapového cyklistického závodu kolem Francie, který by k časopisu přitáhl pozornost čtenářů. A tak se v roce 1903 zrodila slavná Tour de France.
V roce 1906 se cyklisté poprvé vydali do hor. Je dost symbolické, že se tak stalo právě v Alsasku, kde se nad západním břehem Rýna zdvihají svahy vogézského pohoří. Organizátoři tehdy zařadili etapu, v jejímž průběhu se závodníci šplhali na vrchol Ballon d‘Alsace do nadmořské výšky 1247 metrů nad mořem. Suverénem tehdejšího peletonu byl francouzský cyklista René Pottier. Při výstupu na hřebeny Vogéz si vybojoval více než hodinový náskok, který v dalších dnech dále navyšoval. Závodění za takových podmínek ho přestalo brzy bavit. Znechucen hanebnou úrovní svých soupeřů sesedl z kola, odskočil si do nejbližšího baru a objednal si tam láhev místního vína, kterou si pak v poklidu vychutnal. Když jej ostatní dojeli, vsedl znovu na svůj bicykl a nevzrušeně jim zase ujel. V Tour de France toho roku slavně zvítězil.
Jeho příběh má však bohužel smutný konec. Zatímco šlapal na svém kole, jeho žena mu byla nevěrná. Slavný závodník to neunesl a spáchal sebevraždu.
Zdroje:
MACEK, Tomáš. Příběhy Staré dámy: sto ročníků Tour de France. Třetí, revidované vydání. Praha: Prostor, 2015. ISBN 978-80-7260-319-0.
KAŠPAR, Zbyněk. Kruté příběhy sladké Francie. Praha: Garamond, 2017. ISBN 978-80-7407-365-6.
