Článek
Je to to první jemné ťuknutí – ozvěna vaší intuice, jenž snadno přehlédneme, nevěnujemi jí pozornost. Bývá umlčena jeho slovy.
I ten nejnepříjemnější pocit dokáže rozpustit chápavý tón hlasu, milá gesta nebo vstřícná slova druhé strany. Slovíčka umí divy – a z člověka, který by jinak chybu druhých tvrdě odsoudil, pomluvil a přisoudil jim ty nejhorší úmysly, se rázem stává někdo, kdo dobrovolně padá do tenat toho druhého.
Jenže i při tom pomyslném pádu jsou na cestě rozesety indicie, které mohou otevřít oči a zastavit vás.
Jedna z nich zní: „Já jsem takový chudák…“
Jakmile tohle slyšíte! Zpozorněte! Pokud se hned neotočíte a nevydáte jiným směrem, padáte přímo do marastu bolestivého vztahu. Kde berete na sebe dobrovolné roli zachránce nebo se necháte vtáhnout do stejné pozice jako on. Oboje má pak za důsledek vzájemné zrcadlení. Buď jste „vysávána“ za svoji pomoc nebo dostáváte lekce, které potvrdí váš úděl „chudinky“.
To je těžké, pokud v sobě nesete „program hodné holky“ – tu naučenou potřebu pomáhat a zachraňovat. Pak se vám zželí i krysy chycené v pasti. A i když je ten hlodavec odporný, slyšet ho naříkat a vidět ho trpět vás srazí na kolena.
Takový věčný fňukálek ve vás probudí pocit, že si nezaslouží takhle trpět – a všechny varovné signály, které jste před chvílí měla, jsou pryč.
Soucit je sice vyšší level lidskosti, ale tady se může proměnit v past. Samaritánský komplex vám v tu chvíli nepomůže – naopak, je to dobrovolné nasazení si oprátky.
Časté manipulativní fráze
Oblíbená věta ženatých mužů zní: „Má žena mi nerozumí.“
Nebo povzdech: „Zůstávám s ní jen kvůli dětem.“
Pozor! Je vysoká pravděpodobnost, že za pár let bude to samé říkat i o vás.
Možná jste měla pocit vítězství, když od své ženy odešel za vámi. Ale pokud to udělal jednou, udělá to znovu – kdykoliv se v jeho životě sníží dávka lásky a pozornosti. Není to nutně proto, že by byl „pacholek“ od přírody. Často je to věčný hledač lásky nesoucí si vzorec z dětství.
Vzorec z dětství
Jakmile ve vztahu dojde k narození dítěte a žena proud své lásky rozdělí mezi partnera a dítě, může se cítit odstrčený. V tu chvíli se v něm probouzí stará bolest – třeba vzpomínka na dětství, kdy se narodil sourozenec a on přišel o výhradní pozornost. Nebo na to, že přijetí v rodině nikdy nepocítil a matka byla citově chladná.
V dospělosti tu stejnou bolest řeší „přestupem“ k jiné partnerce – kdykoliv cítí, že dostává méně citů.
Nebezpečná iluze „Jen ty a já“
Další typickou pastí je ujišťování: „My dva jsme si zbyli v tomhle hnusném světě.“
To je léčka pro ženy, které mají citový deficit, touží po lásce, ale zároveň se bojí vázat – třeba kvůli špatným zkušenostem a bolavým rozchodům.
Taková slova zní jako rajská hudba: Jen ty a já, nikdo jiný.
Jenže realita je často jiná – a „jen ty a já“ bývá vykládáno úplně jinak, než jste si myslela.Je to nebezpečná hra, kdy vy jste figurkou v ruce člověka, který léčku nazvanou „ty a já“ používá jen jako manévr, aby vás udržel, tam, kde potřebuje.
