Článek
Když drobné „OK“ přeroste v okupaci vašeho já
Velmi často si ani neuvědomujeme, že svým „ok“ pustíme druhé blíž, než jsme původně chtěli.
Jsou to nenápadné, drobné ústupky:
„Půjdeme na tenhle film?“ – „Ok.“
„A co čínská restaurace?“ – „Ok.“
Nestojíte si za tím, co chcete. Řeknete si: „Je přece jedno, jestli si dám kung pao. Hlavní je dát si oběd a probrat novinky.“
Jenže ve skutečnosti nejste rozhodnutá – prostě se podvolíte.
Každý vztah – partnerský, milenecký, pracovní, s rodiči i s dětmi – je svým způsobem i o tom, že jeden zkouší na druhém jeho hranice.
A pokud vyhovíte v banální věci, jako je výběr kavárny, je tu otázka:
„Jsem odsouzená k tomu, že budu pořád dělat to, co chtějí ostatní?“
Kde končí kompromis a začíná zásah do vašeho území?
Je velmi tenká hranice mezi zdravým kompromisem a radikálním zásahem do vašeho území.
Každé vyjití vstříc, pokud je to vědomá a svobodná volba, je v pořádku.
Nepřináší s sebou pocity viny, vzteku ani lítosti.
Nedoprovází ho myšlenka: „Zase musím ustoupit já.“
A víte, že ani druhá strana nemá pocit, že drží trumfy v ruce a má navrch.
Jste přátelé, kteří hledají řešení, jež vyhovuje oběma.
Obrácená strana mince
Když ale začneme ustupovat automaticky, bez přemýšlení, přichází na řadu otázka motivu.
Takové chování má své kořeny hluboko v podvědomí.
Ptejte se sami sebe:
- Proč automaticky souhlasím?
- Proč neřeknu svůj názor a raději se přizpůsobím?
- Proč dovoluji ostatním, aby rozhodovali za mě?
Když motivem je strach nebo role hodné holky
Pokud je motivem to, že máte strach z osamění, nebo hrajete roli „hodné holky“ zasluhující si přijetí a hledáte lásku zvenčí, je to začátek cesty od drobných ústupků až k okupaci vašeho já.
Nejdřív díky nahranému podvědomému programu dobrovolně „sníte bobíka“, i když tu kuchyni nemusíte.
A to je jen začátek – s „jídlem“ totiž roste chuť.
Požadavky postupně sílí.
Dokud se nenaučíte říct STOP včas – tedy najít příčinu svého chování, očistit a vyléčit podvědomé vzorce – v tom lepším případě skončíte jako zapšklý člověk, který „tak všem pomáhal, a takhle špatně dopadl“.
