Článek
Být vychován toxickými rodiči nebo jedním z nich se neobejde bez trvalých následků. Nejen otcové, ale i matky dokážou z malého človíčka vytvořit zakřiknutou, depresivní, a ne sebevědomou bytost, která si díky této „emoční masáži“ s sebou do dospělosti nese i program sebe trestání se. Což je kombinace všech možných závislostí, poruch příjmu potravin, sebe poškozování až po sebevražedné úmysly.
„Není špatných dětí bez špatných matek.“ — Honoré De Balzac francouzský spisovatel
Dospělostí se nezbavíme programů, které nám zakódoval jejich přístup k nám a označil nás pomyslným cejchem hanby a potupy.
Co začala panovačná matka v době dětství, tím pokračuje dál, i v čase, kdy se stavíte na své nohy. K tyrance v jejím podání se přidávají další a další lidé, kteří pokračují v té odporné hře s vámi.
Mezi mučicí nástroje patří jedovatý jazyk, který plive kritiku. Pomlouvá vás, Uráží a shazuje. Podle ní a později podle nich (šéfka, kolegové, partneři):
Nic neumíte.
Nejste dost dobrý.
Všechno zkazíte.
Vaše chyby a prohřešky dokážou nafouknout do neskutečných rozměrů, aby ukázali, jak moc jste špatní. „Co jsem komu udělala, že mám takového hlupáka za syna!“ a nezapomenou poukázat na kohokoliv jiného, komu dle ní ani po paty nesaháte. V dospělosti kromě toho, že máte problém se ženami a autoritami, je tu stále někdo, kdo je lepší než vy. Tedy je vám to tak interpretováno. Porovnáváte se s ostatními, aniž byste viděli, jak jste dobří a skvělí.
Kritika vás vedla k domněnce, že vy jste ti špatní a že se musíte snažit a změnit se k obrazu jejímu. Ale ač se snažíte, pořád jí je to málo.
Odmlouvat a nesouhlasit s despotickou ženou bylo nemožné. Váš problém je, že neumíte říkat NE. Pro klid raději všem vyhovíte. Neznalost slůvka NE a nepostavení se za sebe vás staví do role fackovacího panáka, který sice vyjde vstříc, pomůže, udělá, ale pomyslnou smetánku slízne někdo jiný.
Vaše sebe hodnota a sebeláska jsou značně poškozeny. Nemáte se rádi, protože vše, co se kdy událo, musela být vaše vina a byli jste o tom i přesvědčováni.
Nesnášíte lidi, bojíte se vztahů, ale zároveň si potřebujete doplnit svůj citový deficit, tu, hlubokou propast na duši. Jenže takhle nastavení jste snadnou obětí lidí, kteří vás zneužijí.
Dokázali jste toho v životě hodně, bohužel to nevidíte. Díváte se na svět přes kritické dioptrie své matky. Kladete důraz na to, abyste byli perfektní. Protože až budete dokonalí, přijde konečně pochvala a uznání. Čím víc se snažíte a pracujete, tím méně se takové ovace dočkáte. A vaše vavříny dostane někdo jiný.
„Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.“ — Leonid Nikolajevič Andrejev ruský dramatik
I s takovými složitými stavy duše lze něco udělat. K tomu, abyste „měli koule“ postavit se matce, říci jasné a znělé NE, je potřeba dovolit si zesílit. Uvědomit si svou důležitost, schopnosti – pomocí sepsání všeho, co jste v životě zvládli právě a jenom vy. Od prvních krůčků až po post, který zastáváte. Jací jste, když jste tohle zvládli? Skvělí, inteligentní, jedineční. Pochvalte se, poděkujte si.
