Článek
Bojíš se, že tě opustí. A tak ho pošleš k šípku sama.
Ne že bys ho vyhnala přímo. Odradíš ho svým chováním.
Přitom sama víš, že bez něj být nechceš. Jenže strach z bolesti je silnější než láska. A tak se z tebe stává běsnící fúrie, která neváhá použít svůj nabroušený jazýček a pěkně mu vše vytmavit.
Přitom chceš jen jedno. Aby tě pohladil. Políbil.Objal. A řekl, že je všechno v pořádku.
Jenže ty si o to neumíš říct.
Neumíš k němu přijít, obejmout ho kolem pasu, schoulit se do jeho náruče a jen tak poslouchat tlukot jeho srdce.
Neumíš vyslovit jednoduchou větu:
„Potřebuji obejmout.“
Možná proto, že jako malá holka jsi zažila něco jiného. Možná tě odstrčili, když ses chtěla mazlit.Možná se doma city moc neprojevovaly.Pusa byla něco, co se nenosilo.Na objímání nebyl čas.Na něžnosti nebyl prostor.
A tak ses naučila držet si odstup.
Naučila ses být silná.
Naučila ses, že potřeba blízkosti je slabost.
Jenže srdce se tak snadno oklamat nedá.
Touží po tom, co nikdy úplně nedostalo.
A když se objeví muž, který by to mohl dát, spustí se poplach. Křičíš na něj.Zlobíš se.
Vyčítáš.Urážíš.Odmítáš.
Jenže on nerozumí jazyku tvého zranění.
Jak se říká, muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.
Zatímco ty ve svém nitru voláš:
„Obejmi mě.“
„Ujisti mě, že mě miluješ.“
„Řekni mi, že neodejdeš.“
Marťanský překladač slyší něco úplně jiného:
„Táhni.“
„Nech mě být.“
„Nestojím o tebe.“
A po čase udělá přesně to, co si myslí, že po něm chceš.
Odejde.
Dovol si být šťastná.
Dovol si být milovaná.
A především si dovol uvidět pravdu.
To, že tvé srdce je vyprahlé, ještě neznamená, že jsi nebyla milovaná.
Mnoho rodičů své děti milovalo nejlépe, jak umělo.
Jen neuměli lásku projevit způsobem, který dítě potřebovalo.
Stejně jako dnes možná i ty miluješ, ale místo slov a něhy dáváš lásku najevo nespokojeností, kritikou nebo výčitkami.
Prvním krokem ke změně není najít lepšího muže.
Prvním krokem je uvědomit si, že za tvým hněvem často stojí smutek.
Za kritikou strach.
Za odmítáním touha po blízkosti.
A za větou „nech mě být“ často tiché volání:
„Prosím, neopouštěj mě.“
