Článek
Zkušenosti z původní rodiny jsou základním pilířem vztahu k sobě samé a často i překážkou na cestě k lásce. Emoční zranění vzniklá z nedostatku pozornosti, přijetí a láskyplného prostředí umí nadělat pořádnou paseku.
Takto zraněná žena se může vydat dvěma směry.
Jedny jsou natolik submisivní, že by si na sobě nechaly i dříví štípat. Žijí podle vzorce: „Láska není pro každého. Musím se snažit, abych byla milovaná.“ Přizpůsobují se, ustupují, omlouvají druhé a zapomínají samy na sebe. Když vztah skončí, utápějí se ve slzách, někdy i v alkoholu nebo jiných útěcích od reality. Nežijí. Přežívají.
Pak jsou tu ženy, které mají stejná zranění, ale reagují opačně. Jsou více v mužské energii. Chtějí mít svůj život pod kontrolou. Nechtějí být slabé. Nechtějí být zranitelné. A hlavně už nikdy nechtějí zažít bolest, kterou kdysi zažily.
Po několika bolestivých rozchodech si dají tichý slib:
„Nikdy už se nezamiluji tak moc.“
Jenže srdce se na sliby neptá.
A tak když se objeví muž, na kterém jim opravdu začne záležet, spustí se poplach.
Čím víc ho milují, tím větší strach mají.
Čím víc se přibližuje, tím víc se stahují.
Čím víc o ně stojí, tím víc hledají důvody, proč to nemůže fungovat.
Když cítí, že barometr lásky v jejich srdci začíná kulminovat, začnou pálit ostrými náboji.
Blízkost muže v nich zapíná pomyslný alarm.
Pozor! Nebezpečí!
Navenek to pak vypadá tak, že jsou podrážděné. Kvůli každé maličkosti ztropí scénu. Vyvolávají hádky. Křičí. Nadávají. Urážejí partnera a poukazují na jeho chyby. Poházené ponožky jsou důvodem k vyhlášení války. Zapomenutá zpráva je důkazem nezájmu. Opožděný příchod potvrzením, že mu na nich nezáleží.
Míří přesně.
A zasahují tam, kde to bolí nejvíc.
Ani ten nejtrpělivější muž nevydrží dlouhodobě palbu emocí, jejichž skutečný původ vůbec nechápe.
Jenže za vším tím křikem tvztekem, urážkami a demonstrativním „je mi to jedno“ se skrývá jediné:
„Mám strach, že mě přestaneš milovat.“
„Mám strach, že odejdeš.“
„Mám strach, že mi zlomíš srdce.“
A tak tě raději odeženu sama, než abych znovu zažila bolest odmítnutí.
Právě proto je důležité vidět i druhou stranu mince.
Neřešit pouze další rozchod, dalšího muže nebo další zklamání.
Ale podívat se na příčinu.
Na staré zranění, které sedí v pozadí a tahá za nitky každého vztahu.
Protože dokud nepochopíš, proč se za dalším mužem zavřely dveře, můžeš potkávat stále nové partnery, ale příběh bude pořád stejný.
Jen hlavní hrdina bude mít pokaždé jiné jméno.
