Článek
„Dejte si radit, vždyť to nemůže vadit.“ Starý šlágr mi připomněl téma, které je aktuální pořád. Radit, nebo neradit?
Každý zná někoho, kdo má odpověď úplně na všechno. Stačí se objevit ve dveřích a už přichází proud dobře míněných doporučení.
Moje známá byla přesně taková. Říkalo se jí Paní chytrá.
Uměla každému nalajnovat život. Poradit, jak se má oblékat, vychovávat děti, co jíst, jak mluvit, co si myslet i jak žít.
Stačil jí jeden pohled a hned spustila:
Šampon jedině kopřivový.
Ta rtěnka je moc výrazná.
Kdo nenosí náušnice, jako by byl nahý.
Ty tukové prstence? Na to znám dietu.
To jídlo má strašně kalorií.
Dítě by mělo spát samo.
Více zeleniny. Méně cukru. Více disciplíny.
Zkrátka:
Všechno znám, všechno vím a i když nechceš, poradím.
Nevyžádaná rada bývá převlečená kritika
Rada sama o sobě není problém. Problém je chvíle, kdy o ni nikdo nestál.
Pak totiž často nejde o pomoc, ale o skrytou zprávu:
Ty to děláš špatně.
Já vím lépe než ty.
Měla bys být jiná.
Nejsi dost dobrá tak, jak jsi.
A právě proto nevyžádané rady tak bolí.
Největší bojiště? Rodina
Téma rad bývá velmi výbušné hlavně mezi tchyní a snachou.
„Děti by měly jíst víc zeleniny.“
„Neměly by spát s rodiči.“
„Já jsem to dělala jinak.“
„Kdybys ho víc hlídala“
Pokud se druhá strana nezeptala a nepožádala o pomoc, bývá oheň na střeše během pár sekund.
Protože nejde o brokolici ani o spaní.
Jde o hranice.
Proč někteří lidé musí pořád radit
Často to myslí dobře. Opravdu.
Jenže pod povrchem bývá ještě něco dalšího:
Potřeba cítit se důležitě.
Potřeba být chytrý.
Potřeba mít navrch.
Potřeba ukázat svou hodnotu.
Potřeba kontrolovat svět kolem sebe.
Když nevím, kdo jsem bez rad, začnu radit všem.
Paradox radilů
Lidé, kteří nejvíc radí, mívají často největší chaos doma.
Znám jeden téměř úsměvný příběh z praxe.
Klientka přišla na nevěru svého muže. Její známá – velká radilka – jí hned vysvětlovala, že její muž by jí nikdy nezahnul, protože oni jsou dokonalý pár.
Jenže nakonec se ukázalo, že oba pánové byli aktéři stejného milostného dobrodružství.
A nakonec spolu zůstali jako pár.
Život má někdy zvláštní smysl pro humor.
Kdy rada pomáhá
Rada je cenná tehdy, když:
- je vyžádaná
- je podaná s respektem
- nechává druhému svobodu
- není ponižující
- nevychází z ega
Například:
„Chceš slyšet můj pohled?“
„Můžu ti něco navrhnout?“
„Když nebudeš chtít, je to v pořádku.“
To je úplně jiná energie než:
„Já bych to dělala takhle.“
Jak reagovat na nevyžádané rady
Nemusíš se hádat. Stačí klidně:
