Článek
Nejhorší na něm je, že na něj nikdy nejste jen vy dva. Muž a žena. Ale dotýká se i dětí. „Děti potřebují mít rodinu pohromadě a to za každou cenu!“
Ve fungujícím a láskyplném manželství (ve všech typech soužití) tento mýtus nikdo neřeší. Horší je to v případech, když žijete opak. A často si pokládáte otázku: „Mám zůstat ve vztahu kvůli dětem, i když jsem nešťastná?!“
Najít tu správnou cestu není vůbec jednoduché. Dokonce rozhodnutí má fatální následky na budoucí vztahy dětí:
- Děti přebírají naše vzorce chování a matčinu snahu vydržet berou jako normu. Opakují stejné životní kotrmelce a zůstávají tam, kde je jim špatně.
- Nebo naopak mají - li vzor v matce, jež si uměla nastavit hranice a řešila své trable v lásce, učí je to, jak pracovat na vztahu a ladit jej.
- Děti mají „radar“ a vycítí napětí, smutek a zlou krev, i když se o tom nemluví.
Pokud maminka neřeší , to co ji tíží, a „obětuje se“ kvůli nim, paradoxně jim tím ukazuje, že je normální ve vztahu trpět, žít v nespokojenosti, zapřít sama sebe a vydržet!
Partnerství je třeba opečovávat a tím předcházet krizovým situacím. Pokud je vůle na obou stranách je to ideální stav.
- Učte se spolu komunikovat - nejen naslouchat, ale i včas říci, co cítím. Zastavit druhého v případě nevyhovující situace.
- Dovolte si trávit společné chvíle. Stačí pár minut denně - společná káva, procházka nebo klidně i rande.
- V případě složitějších problémů řešte s odborníky na párové terapii.
- Měňte i svá osobní nastavení každý zvlášť. Co emočně vysíláme, to se vrací.
Důležité je, aby to byla společná vůle a oba partneři chtěli proměnit jejích soužití ve zdravější a pevnější svazek.
Pokud snahu vyvíjí jen jeden, pak je veškerá snaha jednotlivce marná. Tato sólo akce je jen prodlužování bolesti.
V případě domácího násilí, ohrožení nejen vás, ale i dětí není čas čekat a rychle pryč.
