Článek
Když princezna odpustila svému otci, cítila, že se v jejím nitru cosi proměnilo. Už nebyla ta malá, ustrašená dívka, která se snaží zalíbit, aby získala lásku.
Jednoho dne ji stařenka vzala na kopec, odkud bylo vidět celé království. „Podívej,“ řekla, „tohle je svět, ve kterém jsi dosud žila – plný bolesti, strachu a temných vzorců. Ale teď můžeš vstoupit do nového království. Takového, které vytvoříš svým srdcem.“
Princezna pohlédla vpřed a spatřila zem, kde kvetly zahrady, lidé se smáli a vládla tam laskavost. Nebylo to království, které by jí někdo dal – bylo to království, které se rodilo v ní.
A když vstoupila do jeho bran, začaly k ní přicházet jiné bytosti. Už to nebyli chladní muži, kteří odráželi její vnitřní bolest. Přicházeli laskaví, vlídní a láskyplní lidé, protože právě takové teď přitahovalo její srdce.
Princezna se učila novému životu. Už nedávala vše, aby byla přijata – dávala jen tolik, kolik jí bylo přirozené. A přijímala zpět lásku, která k ní proudila.
Poprvé v životě pocítila rovnováhu. Už nemusela bojovat, dokazovat, obětovat se. Prostě jen byla. A to stačilo.
- Poselství z pohádky
Když změníme vztah sami k sobě, promění se i náš vnější svět. To, co v sobě nosíme, odráží naše vztahy, práci i každodenní život.
Když v sobě nosíme bolest, přichází lidé, kteří ji znovu oživují.
Když v sobě najdeme lásku, přicházejí ti, kteří ji sdílejí s námi.
Zkus si dnes položit otázku:
Jak vypadá moje vnitřní království – je plné strachu, nebo lásky?
