Článek
Princezna prošla dlouhou cestu. Byla odmítaná, hledala lásku tam, kde nebyla, prožila bolest, zklamání i temnotu. Učila se, že útěk ani otupění nepomůže. Objevila svou vnitřní holčičku, odpustila otci a vstoupila do nového království.
A jednoho rána, když se probudila, pocítila cosi zvláštního. Už se necítila jako ztracená dívka. Uvnitř ní bylo pevné světlo – jistota, že je dost dobrá právě taková, jaká je.
Vyšla ven z paláce a lidé se k ní začali chovat jinak. V jejich očích nebyla jen princeznou, která hledá lásku – viděli v ní ženu, která našla sama sebe. Viděli královnu.
A tak jí nabídli korunu. Tentokrát ji však nepřijala proto, aby si zasloužila uznání. Přijala ji proto, že věděla, že její hodnota nikdy nebyla v cizích očích – ale vždycky v jejím vlastním srdci.
Když usedla na trůn, ucítila hluboký klid. Nebyla to moc nad druhými, co ji naplnilo, ale moc nad svým vlastním příběhem. Už nebyla obětí vzorců, které ji dřív vedly. Byla tvůrkyní svého života.
A od toho dne vládla nejen svému království, ale hlavně sama sobě – s láskou, moudrostí a odvahou.
- Poselství z pohádky
Každý z nás je princeznou nebo princem, který hledá svou cestu. Procházíme bolestí a vzorci, které nám byly kdysi zasazeny do srdce. Ale jednoho dne přijde chvíle, kdy si uvědomíme:
Já jsem dost. Já jsem hodnota. Já jsem láska.
A tehdy se z princezny stává královna.
Z prince král.
