Článek
„Hlavně, aby byl hodný.“
Kolikrát jsem tuto větu slyšela. Jako by hodný muž byl výhra v loterii. Jackpot. Nepije, neběhá za ženskými, nekřičí, nehádá se a udělá, co vám na očích vidí.
Jenže je hodný muž skutečně taková výhra?
Dobráci od kosti si často najdou ženy, které mají hlavní slovo. Ženy, které tak trochu „nosí kalhoty“. Ženy silné, schopné a samostatné. Ženy, které si zvykly spoléhat samy na sebe a moc nekamarádí se svou ženskou energií.
Ne proto, že by nechtěly být ženami.
Je to jejich obrana.
Život je naučil, že když se nepostarají samy o sebe, neudělá to nikdo jiný. A tak převzaly otěže. Naučily se rozhodovat, organizovat, plánovat a nést odpovědnost za všechno a za všechny.
Na první pohled to funguje skvěle.
Ona řídí.
On poslouchá.
Ona rozhoduje.
On souhlasí.
Ona zařizuje.
On pomáhá.
Žádné hádky. Žádné konflikty. Žádný boj o moc.
Jenže právě tady bývá ukrytý problém.
Hodný muž totiž často není hodný proto, že by byl vnitřně silný. Někdy je hodný proto, že se bojí konfliktů. Bojí se odmítnutí. Bojí se říct svůj názor. Bojí se, že když nebude vyhovovat, nebude milovaný.
A tak raději ustoupí.
Jenže žena vedle něj časem zjišťuje, že vedle sebe nemá partnera, ale dalšího člověka, za kterého musí nést zodpovědnost.
Musí rozhodnout, kam pojedou na dovolenou.
Musí rozhodnout, jak naloží s penězi.
Musí rozhodnout, co se bude dít dál.
A on?
On se přizpůsobí.
Na začátku jí to vyhovuje. Má vše pod kontrolou. Jenže po letech bývá unavená. Touží po muži, o kterého by se mohla opřít. Po muži, který občas řekne: „Tohle zařídím já.“
Jenže místo toho vedle ní sedí hodný chlapec, který čeká na pokyny.
Paradoxně ženy, které celý život všechno zvládají samy, často netouží po dalším člověku, kterého budou vést. Touží po rovnocenném partnerovi. Jenže jejich vlastní nastavení je znovu a znovu přivádí k mužům, kteří se rádi nechají vést.
A tak se roztáčí známý kolotoč.
Ona přebírá zodpovědnost.
On se jí vzdává.
Ona sílí.
On slábne.
A oba si po čase stěžují na totéž.
Ona říká: „Vedle tebe si nepřipadám jako žena.“
On říká: „Vedle tebe si nepřipadám jako muž.“
A přitom do toho vztahu vstupovali s pocitem, že konečně našli toho pravého.
Možná tedy otázka nezní, zda je muž hodný.
Možná je důležitější zjistit, jestli je také dospělý. Jestli umí nést odpovědnost, stát si za svým a ustát konflikt bez toho, aby utekl nebo se schoval za ženská záda.
Protože hodný muž může být požehnáním.
Ale hodný chlapec v těle dospělého muže bývá pro vztah často větší problém než si na začátku dokážeme připustit.
