Článek
Ano tady pro mnohé začíná jiný, ne pohádkový příběh.
Žena stojí mezi dvěma láskami — partnerskou a mateřskou. Pokud vztah dvou mužů (malého a „nového tátu“) není ideální, její srdce se půlí napůl. Na jedné misce vah je touha a blízkost k partnerovi, na druhé bolest malého srdíčka.
V přírodě není nic zvláštního na tom, že nový samec „likviduje“ potomky svého předchůdce. Infanticida — odborný název.
Lvi nebo medvědi neváhají zabít mladé jiného samce, delfíni mláďata vytlačí z houfu nebo je ignorují tak dlouho, až jsou ohrožena. Ten pud přežití a šíření vlastních genů je v přírodě starý.
A tenhle vzorec máme do jisté míry i my. U lidí se objevuje jeho lidská varianta: nezralí, zranění muži se často uchylují k boji o ženu. Nevidí v tom drobečkovi dítě — ale soka. Jejich vlastní strach z emoční bolesti je žene k jednání, které může být až traumatické: agrese, odstrkování, trestání. To je emoční infanticida.
Dítě vystavené dlouhodobé emoční šikaně „zamrzá“ v citovém poli. Naučí se necítit — protože necítit znamená nepociťovat bolest. To je obranný mechanismus přežití. I když tělo zakáže cítit, emoce se vracejí — v těle, v snech, v vztazích. Zní to jako horor? Ano — a bohužel to pro některé rodiny hororem je.
Ženy se v takových situacích často přepínají. Převlékají kabáty — když muž není doma, věnují se dítěti; když je doma, upřednostní jeho. V konfliktech stojí stranou a hledají řešení, aby „udržely klid“. Nebo jsou natolik vyčerpané, že zamknou své pocity hluboko v sobě a dělají, že není problém.
Chytré poučky často radí: dejte se na první místo, druhé je partner, třetí dítě. Jenže v této situaci to neplatí. Dokud je dítě malé, potřebuje pocit bezpečí — a to ovlivní celý jeho život. Pokud dítě nemá pocit bezpečí, zapíše si to hluboko do těla a duše.
Proto v takové tragédii dejte dítě na stupeň vítězů. Volba partnera, který ničí nejen vás, ale i potomka, je často volbou emočně zraněné ženy — a proto je i on zraněný a nezralý. Pokud neváhá ublížit nevinnému dítěti, nebude váhat ublížit ani vám.
