Článek
Staraly se o vnoučata, pomáhaly mladým rodinám, vařily, hlídaly a zastávaly vše, co bylo potřeba.
Pokud mladí otáleli se založením rodiny, přicházely dotěrné otázky: „Tak co, už ze mě bude babička?“ Jako by jedinou náplní života ženy bylo starat se o druhé. A když už dospělé děti maminku nepotřebovaly, zaplnila prázdnotu v srdci péče o vnoučata.
Jenže nikdo tyto ženy nenaučil pečovat o sebe, rozvíjet své zájmy a sny. Jako tažní koně šly plynule z jedné životní etapy do druhé – z výchovy dětí rovnou do služeb role babičky.
A pak přijde další zlom. Vnoučata odrostou, přijdou do puberty a začnou mít své vlastní světy. Najednou uslyší: „U babičky je nuda.“
A žena, která nemá své koníčky, přátelství ani radosti, zůstane sama. Bez pocitu naplnění, bez energie a bez sebe.
Jenže, ony neumí myslet na sebe. Pomáhání je hnacím motorem. Když už není potřeba, přijde pád.
Tato situace má řešení. Najít rovnováhu mezi svými potřebami a starostlivostí. Žít život podle sebe.
Tohle není o sobectví. Je to o rovnováze. Když pečujete o sebe, máte víc energie, radosti i pro druhé.
Malé tipy, jak začít:
- Představte si, že sama jste svou dcerou nebo vnučkou. Co byste jí dopřála? Co byste jí řekla? Zkuste to udělat sama pro sebe.
- Pokud jdete koupit něco pro rodinu, kupte maličkost i pro sebe – kávu, květinu, šátek, cokoli, co vás potěší.
- Najděte si jednu činnost týdně, která je jen vaše. Nemusí být velká – procházka, kniha, chvíle ticha, šití, malování, zpívání.
- Místo věty „neumím to jinak než se starat o druhé“ zkuste začít říkat:
„Učím se starat i o sebe.“
