Článek
Za vším hledej emoční nastavení z dětství. Přísný a citově chladný otec totiž dokáže své dceři pořádně „zavařit“. Pochopit to a zvědomit si příčinu všeho, co má za následek bolestivé vztahy nebo dobrovolnou samotu, je krok, který by si měla dovolit udělat každá takto zraněná žena.
Za otcem, který dceři nedal lásku, přijetí a oporu, často stojí i její zdravotní komplikace. Mnohé ženy namítají: „Babička trpěla touto nemocí, teta také a máma jakbysmet. Je to geneticky dané. Proto to mám i já.“
Možná. Ale pokud všechny ženy v rodu nesou stejné predispozice k té či oné nemoci, je na místě otázka:
Chceš, aby tvoje dcera, potomek nebo vnučka prožívala stejné trauma jako ty a ženy před tebou?
Jsi to ty, kdo může přestřihnout nit emocí, které se usadily v těle a které se při dalším podobném „týrání“ znovu a znovu aktivují. Kolo sebetrestání a sebezničení se pak roztáčí na plné obrátky.
Emoce jsou nemoce. Ne proto, že bys byla slabá, ale proto, že ty – a ženy před tebou – jste nevědomě převzaly emoce svých otců na sebe. S dětskou naivitou jste si nastavily „zbraň sebezničení“ proti vlastnímu tělu.
Dětská duše totiž hledá vysvětlení vždy nejdřív u sebe. Chlad, vztek a selhání zploditele si nevědomě překládá jako:
„Já jsem ta špatná. Se mnou je něco v nepořádku.“
A tato vina ji pak provází celým životem.
V dospělosti už často dokážeme rozumem chování otce omluvit. Říct si, že to bylo jeho téma, jeho zranění, jeho omezení. Jenže síla podvědomí je mnohem silnější než logika.
Bolest, kterou jsi jako dítě cítila, byla tak těžká, že jsi ji v rámci přežití musela potlačit. Emoce jsi ukryla do pomyslné Pandořiny skříňky uvnitř své duše. A i když jsi ji vědomě nikdy neotvírala, ony si cestu ven našly. Vysílaly z tebe to skryté a přitahovaly další muže, kteří ti znovu a znovu ubližovali.
Hledáš-li odpověď na otázku:
„Jsem srovnaná s tím, jaký byl můj otec?“
najdeš ji často i v lékařských zprávách.
Chronická únava, autoimunitní potíže, gynekologické problémy – to vše může být důsledkem nezpracovaného vztahu s ním. Ne jako trest, ale jako volání těla po pravdě, úlevě a návratu viny tam, kam skutečně patří.
