Článek
To, co má být nejbližší pouto, se pak mění v boj o přežití.
Milá sestro, dlouho jsem se odhodlávala napsat ti dopis. Vlastně jsem před naším vztahem zavírala oči. Nechtěla jsem si přiznat svou bolest, kterou jsi mi celé dětství způsobovala.
Těmito slovy začal můj dopis, který jsem nedávno napsala své sestře. Dlouhá léta jsem v sobě nosila tíhu nevyslovených emocí. Zavírala jsem oči před tím, co bolelo, a snažila se tvářit, že se nic nestalo. Jenže bolest nezmizí, když ji potlačíme. Zůstává v nás, někde hluboko, a brání nám v prožívání radosti a lásky.
- Sourozenci jako zbraň v rukou rodičů
Není to jen mezi bratrem a sestrou – ty nekonečné a devastující potyčky se objevují i mezi bratry nebo sestrami. A mnohdy je tou nejbolestivější skutečností to, že propast mezi dětmi hloubí samotní rodiče.
Přes svého „vyvoleného“ sourozence projektují na druhého své vlastní emoce a zranění. Silnější vyhrává, slabost se neodpouští. Zákon přírody je nemilosrdný – slabší kus musí z kola ven. Bývá veřejně ponížen, označen za „hloupého“ nebo „slabého“. Každá odlišnost je kamenována, výsměch se stává zbraní.
Děti jsou kruté, říká se. Ano, ale my jsme jejich programátoři. Jsme to my, kdo první ukáže prstem a řekne „fuj“. Jsme to my, kdo si staví dítě jako štít před svou vlastní bolestí. A pak ono dítě mluví naším jazykem a plive naše jedovatá slova.
Není nic horšího než rodič, který místo aby spojoval, hloubí propast zloby a nenávisti. A tato destruktivní zkušenost se nezastaví v dětství – promítá se i do dospělosti.
- Stíny z dětství v dospělém životě
Pokud byl vaším tyranem mladší sourozenec, pravděpodobně budete mít celoživotně pocit, že vás na pracovišti vždy „nějaká holčička“ převálcuje – i když třeba není schopnější než vy. Starší ženy v sobě mohou nést bolest způsobenou starší sestrou, matkou nebo babičkou. U mužů platí stejné – trauma z „dětských šarvátek“ se později odráží ve vztazích i sebevědomí.
Následky mohou být vážné – od sociální fobie až po sebevražedné sklony.
- Odpuštění jako cesta k osvobození
Otázka zní: odpustit, či neodpustit?
Proces odpuštění má sílu otevřít Pandořinu skříňku a vypustit ven veškerou černotu a bolest. Ano, je to bolestivé. Ano, je to náročné. Ale je to léčivé. A hlavně – nebolí to tolik jako celoživotní nošení emočního jedu v sobě.
- Jak začít?
- Napište dopis – vypište se z veškeré bolesti, nemusíte ho odesílat.
- Dovolte si emoce – plačte, křičte, bouchněte do stolu, běžte si zaběhat nebo boxovat a
- Očistěte se – nechte jed odtéct z těla i duše.
- Dopřejte si čas – proces odpuštění nelze uspěchat.
