Článek
Můžeme si konečně přiznat jednu nepříjemnou pravdu. Mnoho žen má problém říct nahlas, co opravdu cítí a co skutečně chtějí.
Raději mažeme med kolem úst druhým, než abychom řekly jednoduché: Nechci. Nelíbí se mi to. Nehodí se mi to.
A když dojde na lámání chleba, překonáme se a vydržíme všechno. Tohle nás „hodné holky“ naučili opravdu dobře. Přizpůsobit se. Zatnout zuby. Mlčet. Ustát nepohodlí. Nezlobit.
Jenže někdy už to dál nejde.
Pak místo jasného ne přichází útěk.
Nesplníme, co jsme slíbily.
Nezvedneme telefon.
Neodepíšeme zprávu.
Minutu před schůzkou setkání zrušíme.
Tohle přece slušně vychované ženy dělat nemají.
Jenže pokud jsou zahnané do kouta vlastní naučenou poslušností, často už jinak neumí.
Útěk přinese úlevu. Jen na chvíli.
Ano, možná se ti na moment uleví. Vyhneš se nepříjemnému rozhovoru. Nemusíš čelit výčitkám ani cizímu zklamání.
Jenže problém se nevyřešil. Jen se posunul.
Další pozvání přijde znovu.
Další požadavek přijde znovu.
Další tlak přijde znovu.
A celý kolotoč se opakuje.
Co s tím udělat jinak
1. Napoj se na sebe
Mnohé z nás byly vychované tak, že dobře víme, co dělat, aby se druzí nezlobili. Aby nepřišel trest. Aby byla doma dobrá nálada.
Ale nevíme, co chceme my.
Kolik žen vyrůstalo se slovy:
To děláš špatně.
Jsi k ničemu.
Nic neumíš.
Nebuď protivná.
Nezlob.
Někdy nebylo potřeba ani nic říkat. Stačila napjatá atmosféra doma. Hádky rodičů. Chlad. Ticho. Kritika.
Malá holka pak často uvěřila, že chyba je v ní.
A svou spontánnost, divokost, pravdu i nesouhlas schovala hluboko do sebe.
2. Nemusíš hned otevírat nejhlubší rány
Spousta žen se bojí podívat dovnitř. Jako by tam čekala nějaká nestvůra. Zlá ženská. Sobec. Někdo nepřijatelný.
Nemusíš začínat terapií života.
Pro začátek stačí jednoduché otázky:
- Co mám ráda já?
- Co mě těší?
- U čeho zapomínám na čas?
- Jaké barvy miluji?
- Co mi dělá dobře?
- Co nechci?
Velký pomocník jsou smysly.
Co mi voní?
Co mi chutná?
Co je mi příjemné?
Kde se cítím dobře?
3. Ptej se při každém rozhodnutí
Místo otázky: Co chtějí ostatní?
Zkus otázku:
Co chci já?
Chci to takhle?
Je to pro mě v pořádku?
4. Nepříjemné pocity přijdou. A to je normální.
Možná ucítíš:
- budu špatná
- budou si myslet, že jsem hloupá
- vysmějí se mi
- budu provinilá
- nevydržím to
- odmítnou mě
To nejsou pravdy. To jsou staré naučené vzorce.
A s těmi se dá pracovat.
Pravda na závěr
Se schováváním zůstáváš pořád na stejném místě.
S upřímností se život pohne.
Možná někoho zklameš.
Možná se někomu přestaneš hodit.
Možná odejde člověk, který tě energeticky vysával.
A to nemusí být ztráta.
Možná je to poprvé výhra pro tebe.
