Článek
Muži naopak často argumentují: „Moje žena mi nerozumí!“
I oni se mohou cítit ztracení, zahlcení, neschopní dát víc, než sami zvládají. Místo propojení tak vzniká zeď mlčení a nepochopení.
Tyto pocity u ženy může vyvolat i maličkost: ledabylá odpověď na otázku, nesdílení radosti či smutku, ironický úsměv, štiplavá poznámka, vyhledávání samoty partnerem, jeho věnování se spíše koníčkům než jí… Nebo třeba opomenutí drobnosti, jako je dárek pro tchyni. Všední maličkosti, které se hromadí. Takové stokrát nic dokáže porazit i tu nejsrdečnější ženu.
A když se k tomu přidá milenecký poměr, nedostatek financí a hádky na denním pořádku na jakékoliv téma, přichází kletba osamocení v plné síle. Nesoulad v partnerství sráží na kolena nejen manželku, ale i její sebehodnotu a sebedůvěru. Kromě prázdnoty ji tíží i myšlenky: „Nejsem dost dobrá.“ Emočně trpí.
Je však důležité si uvědomit, že to často není poprvé, kdy tento vzorec zažila. Partner je jen spouštěčem programů, které si nosí v sobě. Za vším hledej otce. Právě on většinou programuje dceru a dává jí do vínku podvědomé vzorce:
- „Pro otce nejsem dost dobrá.“
- „Táta se o mě nezajímal.“
- „Vztah rodičů nebyl hezký.“
- „Máma se cítila sama.“
- „Táta jí pohrdal, nikdy pro ni neměl hezké slovo.“
- „Pořád se jen hádali.“
Pak už jen stačí dosadit místo „táta“ partner a místo „máma“ napsat „já“ – a destruktivní rovnice je na světě.
A stejně jako za vším hledej ženu, hledej v ní i klíč ke změně. Nikdo vám partnera „neopraví“. Vyladit své vlastní vzorce můžete jedině vy.
Nejdřív nechte květy sebelásky rozkvést u sebe.
Dovolte si zářit a být viděna v jiném světle, než dosud.
Změnou sebe proměníte i jeho.
Sebekoučovací otázky:
- Kdy jsem se ve vztahu cítila nejvíc sama? Co mi tehdy chybělo?
- Jaké „maličkosti“ mě nejvíc zraňují a proč?
- Kdy jsem podobný pocit zažívala už jako malá holčička?
- Jaký vztah měl můj otec k mé mámě? A co to ve mně zanechalo?
- Jak se mohu dnes sama podpořit, abych cítila, že jsem dost dobrá?
- Jaký malý krok k sebelásce mohu udělat už teď?
