Článek
Dát si veškerou péči, aby bylo spokojené tělo i duše, má pár základních pravidel.
Patří mezi ně nastavení hranic, schopnost odmítnout bez pocitu viny a studu, a hlavně naslouchat svému tělu.
To totiž ví jako první, kdy je potřeba říct „stop“, sednout si a dopřát si odpočinek — bez výčitek, bez sebekritiky, bez toho nekonečného „musím vydržet“.
Patří sem i dovolení si plakat a prožívat své emoce, aniž bychom si kolem sebe stavěly masku „paní dokonalé“, která navenek působí perfektně, ale uvnitř v sobě drží hromady „emočního hnisu“.
Dalším krokem k hezčím zítřkům je selekce lidí v našem okolí.
A to je jeden z nejtěžších úkolů, před který jsme postaveny.
Je potřeba udělat radikální řez a odejít, nebo alespoň na minimum omezit kontakt s lidmi, jejichž přítomnost bolí — ať už je to toxický rodič, partner nebo kamarádka.
Je nutné naučit se nepřizpůsobovat se do ztracena, neměnit se k obrazu druhého jen proto, abychom získaly lásku, uznání nebo přijetí.
To děláme často nevědomě — ze strachu, že když se neohneme, nebudeme milované.
Skutečná změna přichází ve chvíli, kdy najdeme kořen starého podvědomého programu a rozhodneme se ho přepsat. Kdy přestaneme být snadnou kořistí manipulativních vztahů.
Možná hlavou proběhnou typické myšlenky:
„Byla bych sobec… ta špatná… byla bych úplně sama… rodiče mi dali život, musím jim být vděčná…“
Ale pokud jste loutka jejich nálad, jejich potřeb, není sobectví odstoupit.
Není to zrada.
Je to cesta k přežití.
Když máte dilema, zkuste jednoduchý, ale brutálně pravdivý test:
Je ten člověk někdo, kdo mi bere energii?
Je emoční upír?
Představte si, že s ním zůstáváte pět let, deset let, nebo klidně jen pár měsíců.
Co cítíte v těle? Kde se objeví tlak, bodání, stažení?
Právě fyzické obtíže jsou jedním z nejjasnějších signálů, že tohle není ten pravý člověk pro váš život.
Tělo ví. Tělo neklame.
