Článek
Možná se i vy občas podivujete nad titulky v novinách. Jak mohla být tak naivní? Tak hloupá? To bych nikdy neudělala. To mně by se stát nemohlo.
Jenže právě v těchto rychlých soudech se často skrývá víc o nás samotných než o člověku, kterého kritizujeme.
Rady samozvaných odborníků a nekonečné hejty na sociálních sítích často jen potvrzují staré rčení: Potrefená husa nejvíc kejhá.
Ať se to kritikům líbí nebo ne, za mnoha zdánlivě nepochopitelnými rozhodnutími stojí naučené vzorce, které si neseme od dětství.
Být sama.
Být nemilovaná.
Být opuštěná.
Pro některé ženy jsou právě tyto pocity natolik bolestivé, že se stanou spouštěčem rozhodnutí, kterým okolí nerozumí. Neznamená to, že jsou hloupé nebo naivní. A už vůbec ne, že si za své trápení mohou samy.
Problém má mnohem hlubší kořeny.
Mnohé ženy byly už jako malé holčičky chváleny, přijímány a oceňovány pouze tehdy, když byly hodné, poslušné nebo užitečné. Když pomáhaly. Když nezlobily. Když se staraly o druhé.
A tak si vytvořily jednoduchou rovnici:
Pomoc = láska.
Obětování = přijetí.
Záchrana druhých = moje hodnota.
Tento vzorec je zrádný právě proto, že na první pohled působí jako ctnost. Taková žena je obětavá, empatická, laskavá a ochotná pomoci. Okolí ji často obdivuje.
Jenže pod touto maskou bývá ukrytý strach.
Strach, že pokud přestane zachraňovat, nebude dost dobrá.
Strach, že pokud nebude potřebná, nebude milovaná.
A tak si nevědomky vybírá lidi, kteří potřebují zachránit.
Muže s problémy.
Muže po těžkých rozchodech.
Muže, kteří neumí převzít odpovědnost za svůj život.
Muže, kteří slibují, že právě ona bude tou, která je konečně pochopí.
Neuvědomuje si, že nehledá partnera.
Hledá někoho, komu může dokázat svou hodnotu.
A právě zde začíná koloběh bolesti.
Protože skutečná láska nestojí na tom, kolik toho uneseme, kolik obětujeme nebo kolik lidí zachráníme.
Jenže než žena pochopí, co skutečně stojí za jejími problémy ve vztazích, bývá za ní často mnoho slz, zklamání a opakujících se příběhů.
A některé na to nepřijdou nikdy.
Celý život věří, že měly jen smůlu na partnery.
Přitom je možná nepronásledovala smůla.
Jen starý program, který jim od dětství našeptával:
„Abys byla milovaná, musíš si lásku zasloužit.“
