Článek
Je člověk od přírody monogamní? Nebo jsme byli postupně „vychováni“ do modelu, který má víc co do činění s kulturou a mocí než s naší přirozeností?
„Jen v Londýně je 80 000 prostitutek, a co jsou, když ne krvavé oběti na oltáři monogamie.“
— Arthur Schopenhauer (1788–1860), německý filozof
Pravěk ji neznal. V době lovců mamutů byly běžné volnější vztahy. Změna nastala, když období lovu a sběru vystřídala éra zemědělství. Vlastnictví polí a zahrad a potřeba dědění začaly nastavovat obrysy monogamie. Korunu tomu všemu nasadila církev, která podporovala svazky, kde byli jen dva – a to dokud je smrt nerozdělí. Monogamie byla nástrojem k udržení pořádku a moci. Jediný přístupný model.
A realita? Tu žijeme dodnes. Nevěry, zahýbání, milenecké vztahy.
Ve středověku byly avantýry mimo manželské lože trestány. Muži vyvázli víceméně bez úhony, zatímco ženy dostávaly nelidské tresty. Ty z nižších vrstev byly pranýřované a pak vyhnané, zatímco vznešenější nevěrnice byly ukryty v klášterech. Angličané neváhali nevěrnicím useknout nos a uši, aby „nesváděly“ k hříchu. Francouzi jim stříhali vlasy či vypalovali cejch na rameno. Nad vraždou milenců soud často přivřel oko — čin byl „povolený“.
Není divu, že kult monogamie je tak silně zakořeněný v našich srdcích.
Je člověk přirozeně monogamní?
Věrnost jednomu partnerovi je spíše vědomé rozhodnutí. Člověk není striktně monogamní, ale v určitých životních etapách může žít věrně — hovoří se o tzv. sériové monogamii.
Pro a proti
Monogamie přináší:
- pocit jistoty a bezpečí,
- stabilní prostředí pro děti,
- hluboké partnerství a důvěru.
Ale zároveň může znamenat:
- pocit omezení,
- tlak na potlačení vlastní přirozenosti,
- iluzi, že „jeden člověk mi naplní všechny potřeby“.
Monogamie není špatně. Ale ani nemonogamie.
Protože pravá otázka zní:
„Co potřebuji já, abych byla ve vztahu šťastná, pravdivá a svobodná?“
Sebekoučovací otázky:
- Jaký vztahový model opravdu cítím jako svůj – monogamii, otevřený vztah, nebo něco mezi?
- Žiju v monogamii proto, že to tak chci, nebo proto, že „se to tak má“?
- Vnímám monogamii jako vědomou volbu, nebo jako klec?
- Jaké potřeby ve vztahu mi dlouhodobě chybí – a umím o nich mluvit?
Ať už si zvolíme jakýkoli vztahový model, nejdůležitější je, aby vycházel z lásky k sobě i k druhým.
