Článek
Co si budeme nalhávat, vztah muž a žena bývá komplikovaný. A tak se stane,že si přestanou rozumět. Emočně nezralý táta se pak může upnout na dcerušku. Místo, aby pěstoval partnerské vztahy s dospělou ženou. „Pasuje“ dívenku do role „partnerky.“ Není to však životní družka se vším všudy. Jde "jen"emoční inces.
Otec se stává emočně závislý. Dcera přebírá roli, která je silně destruktivní.Jezdí s ním na dovolené, probírají spolu pracovní problémy, doprovází na akce. Prostě sdílí spolu vše, mimo lože.
Tento model funguje dlouhá léta. Závislost hlavy rodiny,ji vězní v roli malé holčičky. Brání její potřebě navázat vztahy s jinými muži. A když se přece nějaký nápadník najde? Dva kohouti na jednom „smetišti“ se nesnesou. Jakmile nová láska zjistí, že v j srdci vyvolené, není místo pro něj. To mu zabral potecionální tchán. Odchází!
Dospělá žena chycená v nevědomé emoční pasti nese její následky:
- potíže najít si rovnocenný vztah
- strach, že otci ublíží
- obavy z opuštění táty
Otec skrze dceru se snaží uniknout před vlastními emočními zraněními.Hledá únik místo,aby řešil svá vztahová traumata.
Ty lze řešit:
- zpracováním traumat z dětství
- otočením emočních vzorců - pocitů opuštění a nedostatku lásky
- vědomě řešit problémy v manželství
- dovolit si pustit dceru
- vyhledat odborníka a požádat opomoc
Dcerka uvězněná v emočním incesu má tyto úkoly:
- nastavit hranice - ty jsi táta, mám tě ráda,ale nejsi můj muž
- zpracovat pocit viny
- pustit otce a nechat ho žít svůj život
- dovolit si žít svůj život
