Článek
Karel měl intimní chvilky rád.
Ráno se pomiloval se svou ženou a odcházel do práce s pocitem spokojenosti. Večer si ten samý blízký okamžik zopakovali znovu. Den co den. Tedy – až na pár dní v měsíci.
Na první pohled by se mohlo zdát, že mu nic nechybí. Jenže právě tady se skrývá podstata problému: nejde o nedostatek, ale o nadbytek, který nikdy nestačí.
Během pracovního dne si dokázal najít „pauzu“ – ne na oběd, ale na krátké intimní dobrodružství s některou z kolegyň. Ne proto, že by doma něco postrádal, ale protože hledal něco jiného: vzrušení, potvrzení vlastní hodnoty, pocit, že stále může.
A i když mu bylo přes šedesát, energie mu nechyběla. Večer byl znovu při chuti a na domácí půdě opět „bodoval“, jako by se nic nestalo.
Právě v tom je paradox podobných mužů:
sex pro ně není jen o blízkosti, ale o ujištění sebe sama. Každá další žena není náhradou té první – je spíš dalším důkazem, že jsou žádoucí, silní, „naživu“.
Jenže zatímco on si potvrzuje vlastní hodnotu, jeho partnerka žije v iluzi sdílené intimity. To, co pro ni znamená blízkost a důvěru, je pro něj částečně jen rituál – jeden z mnoha.
A tak nevěra v tomto případě nevzniká z krize vztahu, ale z vnitřní nenasytnosti, která nemá s partnerkou mnoho společného.
