Článek
Krásné oči plaché laně upoutají na první pohled na ženě, která si prošla ponížením v dětství. Ale není to jediný znak, že její duše trpěla. Je zkrátka prostorově výrazná. Ozdobné tukové prstence kolem jejího těla mají svůj účel. Postavit neproniknutelnou zeď mezi okolním světem a jejím ublíženým vnitřním dítětem. „Poklad“, jenž skrývá před ostatními, je mínění, že ona je ten nejšpinavější a nejodpornější člověk na světě. A tak se zuby nehty snaží, aby o tom okolní svět nevěděl. Jenže nejen postava, ale i další rysy na těle ukážou všem, že si neprošla zrovna ideálním dětstvím. Velká prsa nejsou snad úplně tak špatná, ale větší struma hyzdí krk dokonale.
Dokonalým smyslem pro humor, a především sebeironií dokáže střílet „do vlastních řad“. Dokonale shodí sama sebe a dopřeje bujarý smích na svoji adresu okolí. Je to její obranný mechanismus. Raději ze sebe udělat srandu, než dostat smeč výsměchu a dalšího ponížení. Zkrátka a dobře sebemrskání se v přímém přenosu.
A taky je magnetem na různě trapné události. Sama sobě nadbíhá, aby se dostala do prekérní situace. Vyžívá se v malých věcech. Čím víc je objemná, tím menší auto má. Složit se do vozidla typu Mini Cooper se svým nadměrným pozadím, to je námět na grotesku. Nákupy oblečení, vždy sebou přinesou i „benefit“ ve formě nemožnosti nasoukat se nebo vysvlíknout si šaty, jejíž cedulka hlásá sice XXXL, ale nejspíš je šili v salónu pro anorektičky. Jejich velké poprsí často dodá svědectví o tom, co bylo dobrého k obědu. Dekolt přitahuje vzorky jídla a stopy po něm pak „zdobí“ tyto partie.
Výběr partnerů to je kapitola sama pro sebe. Prostě čím větší grázl tím větší jistota, že skončí po jejím boku. Její ochota pomoci je pro takové týpky dost silné lákadlo. Ponížení ještě od něj nasadí korunu té kalvárii jejího života.
To, s čím začali rodiče nadměrná kritika a kontrola. Výsměch za nezdar. Pitvání „problémů“ na veřejnosti, shazování, dávání její nemožnosti jí za vinu, vypíchnutí nedostatků a trestání za jakoukoliv odlišnost. Příkladem ať je třeba, že dítě chodí později než třeba sousedovic nebo dle tabulek či mínění rodiče je peskováno, za to, že je líné, neschopné a retardované. Při dotazech různých „hodných“ paní, co se starají o vše okolo jen ne o sebe, rodič před dítětem si nebere servítky. Já nic já dělám vše, ale ono za to může. Tím právě partner pokračuje.
Jako s každým emočním ublížením i s tímto lze pracovat. Zpracováním sebe hodnoty a je jednou z cest. Jak málo si takto zdeptané ženy uvědomují, že i dalších tisíce jiných dětí třeba začalo chodit ve stejném věku nebo i později. A že je to úplně normální, být originální.
