Článek
Vyšperkuje je i návrhem, co budete pít a snad i frekvenci návštěv sociálního zařízení má své jasné obrysy. Nepomůžou ani následné : „Hele fakt nejdu!“ Stejně to skončí větou. „Tak v osm před barem!“ To, co nazývá bar, je ve skutečnosti zapáchající špeluňka, kam se vám vůbec nechce. Co teď?
Poslat jí SMS nebo zavolat a říci: „Nejdu!“ Má úplně jiný efekt. Jako reakce přichází lavina přemlouvání. Vzdáte to! No tak to nějak zvládnu. Dám si pár panáků a před půlnocí zmizím.
To, že tvé „ne“ je pro ostatní neslyšitelné, má několik důvodů.
Vnitřní energie, kterou u sebe na první dobrou nevnímáte, ale ostatní ji cítí. Vaše záporná odpověď má totiž v sobě skrytý strach, obavy. Nesouhlasit jako by se rovnalo - jsem ta špatná. Pocit viny. Role hodné a poslušné holky v tom hraje velkou roli.
Jen si vzpomeňte, co se dělo, když zaznělo „to nechci.“ Jaké reakce měli rodiče? „Tak takhle ne, mladá dámo. Budeš poslouchat.“ Nebo vyčítali! „Tolik toho pro tebe děláme, a ty si toho nevážíš. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ Možná padlo i pár facek. Možná bylo „zaracha“ či jiný trest.
Podvědomý vzorec tedy zní: „Když nesouhlasím s ostatními, přijde trest.“ Dovolte si jej změnit. Otočit jej ve svůj prospěch!
Když nesouhlasím s ostatními, nic se neděje!
Př. - nesouhlasím s většinou populace ve výběru vlády - nikdo mě nelynčuje
nebo
I když nesouhlasím, přijde odměna!
Př.- To, že jsem neposlechla rodiče a dělám, co mě baví, mi přináší uspokojení i finance.
