Článek
Tak často popisují ženy na sezení vnitřní bouři emocí, která se valí hlava nehlava skrz jejich duši a vyvolává pocity, které by měla mít spíše vražedkyně než ona. Pod pojmem „příčina všeho“ najdete i trauma a sebeobviňování za válečné konflikty, nehody, rozvod sousedů a všechny katastrofy, na které jsem v tomto výčtu opomněla. Ne, že by byly těmi, které stisknou to pomyslné červené tlačítko a rozpoutají nelítostné boje.
Program hany nesou na svých bedrech po generace. Trápí se stejně jako prapředkyně. Kainovo znamení rodu, kde vládla manipulace, posuzování. Rodinné zázemí, kde je naučili, že jsou zodpovědné za jejich emoce. Protože, nebyly hodné, jak se od nich požadovalo a často jim to bylo vmeteno do tváře.
Kvůli tobě jsem smutná.
Nemám dost peněz.
Jsem nešťastná.
Přiděláváš mi jen starosti.
Taky výchova, že musí být hodné a poslušné holčičky, aby se za ně rodiče nemuseli stydět. Vždy ochotné a nápomocné. Prostě takové, co nikdy neřeknou ne. Každý krok mimo „dráhu“ je přijímám s velkou nevolí a slovní kritikou. Zakotví pak v dívce vzorec: „Jsem ta špatná a viník všeho.“ Přitom ten úhybný manévr nemusí být nic zlého. Vinění se jde v ruku v ruce se strachem. Bojíme se, že nás nebudou mít rádi, zůstaneme samotné, všichni si na nás budou ukazovat prstem. Dobrovolně strčíme hlavu do oprátky a přiznáme se i k tomu, co nevíme, že se stalo.
Často slyším od klientek. „Ne do mé duše se dívat nikdo nebude.“ Panický strach, že pod slupkou spořádané ženy najdou tu zlou, odpornou ženu je velmi silný. Já sama, když jsem procházela tímto procesem cítila jsem silnou úzkost. Takový neklid jako bych v sobě skrývala k odsouzení hodný čin.
Afirmace pro Vás: Přijímám sebe se vším, co ke mně patří – včetně toho, co mě bolelo.
