Článek
Kompatibilita v četnosti nebývá stejná. A tak vzniká ticho, zeď a bolest, která nemá jen jeden rozměr.
Pohled muže
Ležím vedle ní a toužím s ní splynout. Jenže v hlavě mi zní její slova – včera, předevčírem, o víkendu: ‚Bolí mě hlava.‘ Chápu ji, má hodně práce, starostí… Ale opravdu má migrénu každý den?
A tehdy se ozve můj vnitřní kritik. Rozvíří klidné vody mého mužství a začne šeptat:
‚Nejsi pro ni dost dobrý.‘
‚Jsi looser.‘
Najednou se cítím jako malý kluk. Kritik přidává na hlasitosti – a já slyším známý tón. Mluví hlasem mé mámy:
‚Jsi k ničemu, každá od tebe uteče.‘
‚Až budeš hodný, teprve přijď.‘
‚Nepusinkuj mě, to ti nepomůže.‘
A tak v té chvíli neležím vedle ženy, kterou miluji, ale vedle svých starých ran. Ona mlčí. Já mlčím. A mezi námi roste zeď, která nemá nic společného s migrénou, ale s tím, co si každý z nás nese hluboko v sobě.“
Pohled ženy
Ležím vedle něj a nemám absolutně náladu. Jsem ztahaná jako kůň a on myslí jen na to jedno. Já ale potřebuju něco jiného – něhu, podporu, pohlazení.
Když říkám ‚bolí mě hlava‘, moje srdce ve skutečnosti křičí: ‚Chybí mi tvoje objetí. Chci cítit lásku, ne jen tlak na sex.‘
Jenže místo porozumění se cítím jako matrace. Kus masa, který má být po ruce, když dostane chuť. A v té chvíli se mezi námi staví zeď, která mě bolí víc než jakákoli skutečná migréna.
A tak leží vedle sebe – muž a žena. Oba touží po lásce, oba volají po blízkosti. On hledá potvrzení, že je chtěný. Ona touží po něze a podpoře. Jenže místo toho slyší každý jiný příběh, uzamčený ve vlastních ranách z minulosti.
A právě tady je možné najít cestu. Intimita není jen o tělech. Je především o tom, jestli si dovolíme slyšet jeden druhého. Jestli umíme odložit své staré hlasy a otevřít srdce tak, aby se mohlo opravdu spojit – nejen tělo, ale i duše.
Sebekoučovací otázky k zamyšlení
- Když slyším slovo intimita, co se mi vybaví jako první – tělo, cit, blízkost, nebo něco jiného?
- Jaké potřeby mám v intimitě já? A umím je jasně vyjádřit partnerovi?
- Co se ve mně odehrává, když mě partner odmítne, nebo když já odmítám jeho?
- Které staré hlasy z minulosti (rodiče, dětství, první vztahy) se mi ozývají, když se cítím nechtěná nebo odmítnutá?
- Jaký malý krok můžu udělat, abych cítila víc blízkosti – ať už od partnera, nebo sama od sebe?
- Co bych chtěla, aby si partner uvědomil o mně a o mé touze po lásce?
